Opět hodně mimo mísu
Ne nad tím, jací my coby národ jsme, ale nad tím, jak je tato neslavně slavná instituce opět nejednou „mimo mísu“. Tedy přesněji jenom „mimo“. Byť není vyloučeno, že spolkem mimoňů není; že prostě chyby hledá či přímo vytváří, aby si dodala pocitu důležitosti a obhájila smysl své existence.
Tato instituce letos opět vydala svůj dokument, v pořadí již pátou zprávu o rasové situaci v České republice od pádu železné opony. Vydala tento až nyní, byť se jedná o dokument z loňského podzimu, jenž prý musel projít „náročným schvalovacím procesem v rámci Rady Evropy a musel být nakonec odsouhlasen ministerskou radou tohoto orgánu“. Dozajista aby vyzněl přesně tak, jak je to oněm panáčkům milé.
A člověk se v tomto dokumentu (http://www.blesk.cz/clanek/zpravy-udalosti/348733/stop-skolam-pouze-pro-romy-rada-evropy-kritizuje-cesko-za-segregaci.html) o našincích dočte věci!
Hlavně, jak už je tradicí, o našem soužení, totiž soužití s Romy.
Máme prý skoncovat se školami „pouze pro Romy“, v nichž tyto segregujeme a poškozujeme je tam tím, že se vyučují podle redukovaných osnov. Kéž by se tak oni evropští mudrcové aspoň trochu zajímali o fakta! Aby aspoň věděli, že už pěknou řádku let jsou osnovy minulostí. Že je nahradily rámcové a školní vzdělávací programy. V nichž stát jednoznačně stanovil, co ta která věková kategorie MUSÍ umět a zbytek už je na školách samotných. Pokud tyto vyučují jen nezbytné povinné minimum, pak je to dozajista z důvodu „poptávky“ ze strany jejich klientely, tedy rodičů a žáků, a chybují-li snad v něčem, pak jde o selhání nanejvýš jednotlivých škol a nikoliv naší země, již za to tak pěkně sepsuli.
Mimo to: dokážete si představit, že by se některá z našich škol dobrovolně stala školou pouze pro problematické Romy toužící se nevzdělávat a odháněla od svých dveří bílé zájemce nebo Romy, kteří by to chtěli někam dotáhnout a chtěli se učit hodně? Těžko, že? Jsou-li tedy takové školy a „lepší lidé“ bez rozdílu barvy pleti dají své potomky raději jinam, je to provinění celého našeho státního školství? Odpovídat mi nemusíte, odpověď už znám.
Dále, když už jsme u školství, jsme pranýřováni za to, že u nás nemáme vypracovány žádné konkrétní a měřitelné cíle pro převádění romských dětí z praktických na běžné školy a nic takového se v praxi ani neděje.
Bodejť bychom něco takového měli! Do „zvláštních škol“ už dávno mohou děti jen v případě, že jsou na tom dostatečně špatně, rodiče jim vyběhají patřičná potvrzení o tomto a dají souhlas, aby dítě takovou školu navštěvovalo. A kolik rodičů, kteří si dali tu práci s tím, aby dítě mezi „zvláštňáky“ vlastním úsilím dostali, by své rozhodnutí měnilo? Kolik mentálně postižených žáků dokáže vyspět nejen v génie, ale alespoň v nižší standart?
A jen tak mimochodem – proč bychom měli mít něco takového vypracovaného jenom a pouze pro děti romské, jak z uvedeného vyplývá? Proč ne i pro ostatní?
Co se pak vztahu k Romům týká, jsme Radou Evropy pranýřováni i za to, kolik se u nás odehrálo protiromských demonstrací, které zorganizovaly extremistické pravicové skupiny. Ovšem… v roce 2013!!! Evropským pánům se tu zřejmě nelíbilo, že už je dlouho ticho po pěšině, že už ani naše komerční média podobné excesy neregistrují, a tudíž nás hodnotí podle toho, co se stalo před dvěma lety. Ale říkat dnes, že je šikanujeme tím, co se stalo před pár lety… to nás mohou zrovna tak kritizovat za komunistickou diktaturu před čtvrtstoletím nebo za to, že jsme po první světové válce rozbíjeli náš společný stát – Rakousko-Uhersko.
Dále se pak Evropské komisi proti rasismu a netoleranci (ECRI), která onu zprávu vypracovala, nezamlouvají stále se objevující protiromské a v poslední době i protipřistěhovalecké a protimuslimské výroky našich politiků. Což se zdá být jasným a nezpochybnitelným; něco takového většinou není správné, nemělo by to být. Ovšem… Ani to být nemuselo. Tím, kdo tu má největší hroudu másla na hlavě, nejsou Češi. My jsme to mohli odbýt jedním jediným „ne“ a pak už ku spokojenosti těchto kritiků mlčet. Za „naše“ výroky může Evropská unie sama, a to svým nátlakem. Když je děvče osloveno nabídkou amanta, jenž mu není ani trochu sympatickým, řekne „ne“, je-li tímto obtěžováno soustavně, odmítá soustavně též, odmítání nabírá na razantnosti a může skončit třeba i u soudu. A když se nám „evropský amant“ vnucoval a vnucuje se svými neustále rostoucími kvótami, nemůže se současně divit řečem mířícím proti tomuto. Ať si tu tudíž Evropa sama zamete před svým prahem a nadává leda tak sama na sebe, k čemu nás to dotlačila. Namísto tichého přijetí pár uprchlíků, kteří k nám snad dříve chtěli, má to, co má.
Podle stejných kritiků pak též naše policie často rezignuje na svoje povinnosti a vůči těm, kdo podněcují k nenávisti vůči národu, rase či etnické skupině často ani nezahájí trestní stíhání… Těžko posoudit, nakolik tomu tak opravdu je. Ovšem co kdyby byli naopak souzeni všichni, kdo otevřou ústa a řeknou, že se jim to a to na těch druhých nelíbí? Nebyl by nás hodnotící elaborát pro změnu plný toho, jak je u nás potlačována svoboda projevu, jedno z nezpochybnitelných demokratických práv? Nebyli bychom označeni za nějakou nedemokratickou banánovou republiku, diktaturu? Zejména když je tu už i tak vidět, jak jsou poháněni před soud třeba realitní makléři, kteří si dovolili nenabídnout nabízenou nemovitost na přání někoho jiného – jejích majitelů – nechtěným adeptům na pronájem. Není tu snad vidět, kolikrát se v novinách objevuje preventivně raději jen „naši spoluobčané“ nebo ani to ne, jen aby se někdo necítil větší konkrétností dotčen a nestěžoval si, protože by to neprošlo?
Máme prý ještě co dohánět i v otázce ubytoven, kde se nabízí podřadné bydlení za přehnané sumy. Ovšem zde se již neupřesňuje, co že tady máme zlepšit. Zda lidem z těchto sebrat onu nevhodnou střechu nad hlavou a v rámci sociální spravedlnosti se všemi ostatními je vyhodit na ulici, aby se neměli nezaslouženě líp než jiní, platit za ně ještě více nebo – a to určitě evropští kritici zamýšleli – jim náhradou sehnat byty rovnocenné s těmi, jež si jiní koupili a platí z pracně vydělaných penízků svých. Tudíž těžko říci, jsa jsme nabádáni, abychom diskriminovali tak či onak a tudíž takovým diskriminováním nediskriminovali.
Ovšem konečně jsme též jednou byli „Evropou“, byť jenom velice opatrně, pochváleni. Za to, že jsme my Češi dosáhli v oblasti boje s rasismem určitého pokroku. Přijali jsme totiž jakýsi zákon proti diskriminaci a našim úřadům se prý daří bojovat s extremisty. Avšak obavy prý, třeba kvůli nedostatku pravomocí veřejného ochránce práv a rasové diskriminaci v přístupu k bydlení, přece jenom přetrvávají.
A tak jsme lepší, avšak stále ještě špatní. Případně stále ještě špatní, ale už jakž takž lepší. Hurá! Už jenom důstojně ubytovat na státní náklady imigranty, zaměstnat i ty, komu se nechce vůbec dělat, dát stejné peníze všem a raději více těchto některým jistým nezasloužilým, usmívat se na všechny odlišné barvy pleti, vyznání a obsahu trestního rejstříku, už jenom i ty nejdutější hlavy dostat na univerzity a držet ústa a krok a budeme možná i pochváleni. Možná…
Viktor Pondělík
Nebohá země česká
Jestli jsem poslední dobou něco neslyšel, pak to byly nějaké pozitivní zprávy. Skoro jako kdyby se všechno dobré ze světa vytratilo a zbylo jenom to špatné. A jako kdyby se navrch všechno smrsklo na pouhou ekonomiku.
Viktor Pondělík
Skvělý nápad, páni europoslanci
O nás lidech se ví, že si ničíme své životní prostředí. I když se bez přírody neobejdeme, škodíme jí mnoha různými způsoby. A co na to politici?
Viktor Pondělík
Sliby u nás neberou konce
Když člověk poslouchá řeči našich politiků, nejednou skutečně neví, zda se tomu má smát nebo spíš brečet.
Viktor Pondělík
Nejsme zrůdy, bruselata
V uplynulých letech si svět zvyknul označovat nás Čechy za xenofobní smečku, neochotnou pomáhat nešťastným lidem. Stalo se to běžným tématem od chvíle, kdy začala předchozí migrační krize, a všichni víme, jak se tehdy věci měly.
Viktor Pondělík
Jací my Češi jsme?
Snad jenom někdo úplně slepý a hluchý by dosud neregistroval, jak se naše země utěšeně (nebo neutěšeně?) zaplňuje běženci z Ukrajiny.
| Další články autora |
Poznejte český film jen podle obrázku
České filmy jsou plné nezapomenutelných hlášek, legendárních postav a scén, které známe snad...
Zemřel Jiří Štěpnička. Hrál v Národním i Gottwalda, namluvil Forda či Douglase
Filmový a divadelní herec Jiří Štěpnička zemřel ve věku 79 let. Dlouholetý člen Národního divadla...
Sloní zadek není diagnóza. Proč s ním můžete chodit a vůbec netušit, že ho máte?
Není to diagnóza postavy ani módní trend. Sloní zadek je poněkud nelichotivé označení pro situaci,...
Výsledky voleb v Praze: Hnutí STAN vyhrálo volby do pražského magistrátu. Senátory čeká 2. kolo
Volební místnosti se v sobotu po 14. hodině uzavřely. Pražané tak rozhodli o budoucím vedení...
Ve Velké Chuchli chátrá továrna, kde se natáčela Kráska v nesnázích. Dovnitř se chodí křovím
Za křovím ve Velké Chuchli chátrá bývalá továrna, která má za sebou pozoruhodnou historii. Vyráběly...
Hlučín získal 640 milionů na obnovu jezera. Vzniknou parkoviště i cyklostezky
Hlučínské jezero se dočká rozsáhlé proměny infrastruktury i okolní přírody. Městu se po jednáních s...
Chodkyně na Nymbursku zemřela po střetu s náklaďákem. Šla mimo přechod
U Přerova nad Labem na Nymbursku zemřela v pondělí ráno po střetu s nákladním autem chodkyně. Žena...
V litoměřické nemocnici funguje nová zubní ordinace
V litoměřické nemocnici zahájila provoz nová zubní ordinace. Krajská zdravotní, která špitál...

Porodnice roku 2026: Přidejte recenzi a hrajte o tisícové ceny. Hlasovat můžete až do listopadu
Chystáte se v příštích týdnech či měsících rodit, nebo už máte zkušenost z posledních let? Zapojte se do dalšího ročníku oblíbené Porodnice roku a...
- Počet článků 1394
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1274x



















