Odpusťte mi, pane doktore…

Cítím se trapně. Protože na mě byl můj doktor vždycky hodný, vždy se choval tak, jak se na slušného člověka sluší a patří. A čeho se za to ode mne dočkal! Totiž dočká…

Hanba mě fackuje. Od chvíle, kdy jsem si přečetl ony řádky.

Choval jsem se k němu vlastně notně nehezky. Což až dosud procházelo, jenže už záhy tomu prý bude jinak. Poškodil jsem ho a v budoucnu ho poškodím ještě více. Doplatí na mé chování, a to na místě z nejcitlivějších. Na penězích.

Jak jsem se totiž dočetl, dostával za to, že „jsem mu patřil“, doposud padesát korun měsíčně. Dostával tu padesátku za to, že seděl v ordinaci a čekal, aby mi mohl pomoci, až k němu s něčím přijdu. A já, syčák jeden, jsem nepřicházel a nepřicházel. Nevím to přesně, ale za snad celé poslední tři roky jsem u něj byl toliko jednou; a to navíc nikoliv kvůli léčbě, ale z čistého plezíru. Prostě jsem nějak ne a nedokázal závažněji ochořet; a sedět v čekárně a posléze ho prudit jenom tak se mi nezdálo být rozumným. Nehledě na to, že jsem už dlouho neměl času nazbyt, abych tam vysedával a pak něco simuloval.

A teď prý na to můj chudák doktor doplatí. Protože „se o mě nestará“, má prý podle nové úhradové vyhlášky Ministerstva zdravotnictví přijít o část peněz. Protože mě navíc ani jednou nenavštívil doma, ani mě nepozval na nějakou preventivní prohlídku, na kterou bych se mu stejně vykvajznul, protože mám na starosti důležitější věci než si dejme tomu nechat měřit tlak, což za něj pravidelně odbude můj jiný lékař zvaný závodní, rozhodující o mé schopnosti dále vykonávat zaměstnání.

Podle ministerských pánů to má logiku. Protože prý to, že nechodím k lékaři, neznamená, že jsem zdráv. A tak by mě měl můj doktor zkoumat pravidelně, aby odhalil nějaký ten potenciálně se rodící neduh.

Marně se prý dnes lékaři brání, že (stejně jako v mém případě) nemají jak pacienty do ordinace nedobrovolně dostat, jak nás zdravé pacoše donutit, abychom se nechávali proti své vůli preventivně zkoumat, považujíce se za zdravé. Případně že jsou oblasti, kde se to navíc ani nedá fyzicky stihnout.

Prostě můj dobrý doktor doplatí na to, že nemám potřebu k němu chodit. Že kdybych si býval letos nezašel vyškemrat jeden prášek na spaní do letadla na trase Německo – Jižní Afrika a jeden na cestu zpět, už by mě možná řádově nějaké tři roky neviděl. Čímž se podle ministerských pánů mojí vinou stal tím, kdo svého pacienta zanedbává. Kdo nedbá na moje zdraví… a má tudíž příští rok přijít o část peněz, jež na mě doposud dostával.

Je mi z toho trapně. A možná tak k němu někdy příští rok zaskočím. Až třeba dostanu kašlíček a z teploměru pracně vyždímu nějakou tu desetinku přes sedmatřicet stupňů. Aby si mohl něco poznamenat do mé karty… a „ušetřil tím miliony korun“, čímž ministerstvo toto plánované vzetí doktorů na hůl odůvodňuje.

A třeba při čekání v čekárně i něco chytím. Aby si můj chudák praktický lékař tu svou padesátikorunu za moji maličkost opravdu zasloužil.