Úřad české vlády si nechal u Institutu pro zdravotní ekonomiku iHeta vypracovat studii, jež dospěla k „objevu“, jaký by byl překvapením asi jen věru pro málokoho.
A sice k tomu, že bychom my Češi tolik nechlastali, kdyby se u nás zvýšila daň z alkoholu a… regulovala se i reklama na něj (https://zpravy.aktualne.cz/domaci/regulace-reklamy-a-dan-by-snizila-nadmerne-piti-alkoholu-o-p/r~44ac092470e011e98aa4ac1f6b220ee8/).
Kdyby zkrátka nebylo tolik reklam na alkohol, klesla by i jeho spotřeba. Spotřeba, která stát stojí na ztrátě produktivity, léčbě, kriminalitě, invaliditě a předčasných úmrtích asi 56,6 miliardy korun ročně. Neboli 1,2 procenta hrubého domácího produktu.
Zmíněnými způsoby bychom mohli dosáhnout omezení spotřeby o pět procent. Což není zase až tak zanedbatelné číslo, vezmeme-li v potaz, že denně pije 600.000 našinců, a z nich 100.000 víc, než je únosné. A pokud jsou toto jenom nudná čísla, pak může být účinnější a pochopitelnější třeba fakt, že se ti, kdo se u nás ze závislosti na alkoholu léčili, dožívali v průměru jen pouhých 57 let. Což není o mnoho vyšší číslo než třeba u průměrných Jihoafričanů, které masově kosí bída, hlad, mizerné hygienické podmínky, častá absence lékařské péče, kriminalita a AIDS.
Kdybychom prý u nás zvýšili daň u alkoholu o deset procent, klesla by spotřeba o 4,4 procenta. A poklesla by i míra těžkého pití alkoholu, měli bychom o 2,8 procenta méně alkoholiků. A významný dopad by to mělo i na nadměrné pití mladistvých.
Ovšem u nás se děje spíše pravý opak. Vyděláváme víc a víc, ovšem alkohol ani zdaleka o tolik nezdražuje a je tudíž dostupnější a dostupnější, a vláda pana Babiše navrch ještě slíbila prosazení snížení DPH u točeného piva.
A ta reklama?
Ač mám reklamu na alkohol třeba na Facebooku trvale zablokovanou, což mi tato síť oficiálně umožňuje, přichází mi tam taková minimálně dvakrát denně. Cestu si vždycky najde, a ozvu-li se, je mi oznámeno, že mi tedy podobnou reklamu už neukážou. A nejpozději do druhého dne je tam další.
A čím se proti ní mohu bránit?
Snad jedině tím, že se vožeru tak, že už na ni neuvidím.
