Víte dozajista, jak to s Karkulkou ve známé pohádce začalo. Víte, že tato dostala košíček s patřičnými produkty a s těmito se vydala za babičkou, a také víte, co následovalo.
Ovšem jakkoliv nám televizní reklama na klíšťovku čas od času nabízí možné vysvětlení, proč že rodiče poslali Karkulku lesem samotnou, je těžko posoudit, nakolik je tato hypotéza pravdivou. Protože víme, že tam Karkulku napadl zlý vlk, ale o tom, že by tam zároveň chytila i nějaké klíště a dostala encefalitidu nebo boreliózu, se tam neobjevuje ani zmínka. Takže kdo ví…
A já se domnívám, že Karkulka nešla lesem samotná proto, že by se rodiče báli oněch malých krev pijících potvůrek, jež se, jsa klíšťaty, pochopitelně drží napadeného člověka jako klíště.
Domnívám se, že šla Karkulka oním lesem sama jenom a pouze proto, že…
Se zmíněný příběh odehrál v jiných časech. V dobách, kdy ještě nebyly husté odlehlé porosty plné pochybných existencí, deviantů a kriminálníků. V dobách, kdy ještě byly děti zvyklé plnit si své povinnosti a kdy se rodiče nebáli svým ratolestem něco nakázat, protože nehrozilo pochybné obvinění z toho, že pomoc rodičům bude považována za týrání dětí. V dobách, kdy dospělí ještě byli zvyklí pečovat o své staré rodiče, kdy nebyly nemohoucí babičky jen zdrojem peněz pro rozhazovačné potomstvo a jinak přítěží. V dobách, kdy byly „ozbrojené složky“ ve formě hajného ochotné kdykoliv pomoci i cizím lidem v nouzi. A v dobách, kdy šlo-li o život člověka, šla práva zvířat stranou.
Bylo to v dobách, kdy… Kdy prostě ještě mezilidské vztahy byly ve srovnání s těmi dnešními úplně jako v pohádce. A kdy jeden jediný, vyjímečný Karkulčin exces stál za to, aby byl zaregistrován a zmiňován jako memento až do dnešních dnů.
