Deset, devět, osm, sedm,… Teď! Vteřinová ručička doputovala na dvanáctku a byla tudíž přesně půlnoc.
Pan Radana v tomto okamžiku ani na okamžik nezaváhal. Chopil se láhve a zátka vyletěla ke stropu, následována gejzírem sektu, jemuž byla láhev příliš těsnou.
A následovaly přípitky. S jedním z jeho přátel, s druhým, se třetím… V jeho hrdle mizela jedna sklenka za druhou, mizel obsah lahví stojících na stole před ním. A s každým dalším douškem se mu zdál svět růžovější a nestabilnější zároveň. Ale což! Nový rok je záhodno patřičně oslavit. Protože jeden nikdy neví, co mu tento přinese, ale vždycky lze doufat, že to dobré převáží nad tím zlým.
I když v tomto případě bylo předpokládatelným, že to zlé převáží nad tím dobrým.Protože se, jak si snadno domyslíte, nacamral, jak zákon káže.Když se pak ubíral k domovu, matně si uvědomoval smutnou skutečnost, že jeho budoucnost nebude růžovou. A měl pravdu. Protože doma ho v tomto stavu nemohlo od jeho drahé polovičky čekat vlídné přijetí.Jenže přelom roku je přelom roku a tento je zvykem zapít. Oslavit ho, jak se patří. Je to tradice. A tradice se mají dodržovat. A aby vše proběhlo hladce, nelze improvizovat. Vše se musí dobře připravit a natrénovat.A tak se nyní vracel z jednoho ze svých četných tréninků na novoroční oslavu. Vracel se a bylo mu příjemně. Protože kolem vládla vlahá záříjová noc.
