Novoroční úsměv

Tak za sebou máme další rok. Pro někoho dobrý, pro někoho méně a pro někoho třeba také nedobrý. Leccos se nám podařilo, leccos pochopitelně také ne. Protože chybovat je lidské. A toho, co se nepovedlo, lze litovat…

… ale třeba se nad tím naopak i pousmát.

A chcete-li, pojďte se nyní pousmát se mnou. Nad tím, co se povedeně nepovedlo. Našim médiím.

Nuže – co že se to v uplynulém roce mimo jiné stalo?

Navzdory tomu, že obhájci mají hájit zájmy svých klientů, došlo (alespoň v mediálním podání) k pravému opaku. Advokát namísto pomoci obviňovaným jednomu z těchto dokonce vysloveně bránil. Tomáš Sokol bránil namísto Kottových, jimž šlo o majetek, samotnému panu Kottovi.

Zatýkalo se ovšem nejen u nás, ale i v Rusku, a to dokonce za vraždu. Kritik ruského prezidenta byl zabit a posléze sám za svoji vraždu zatčen. A to dokonce těmi, od koho se to (vezmeme-li v potaz vzájemné vztahy) nedalo moc očekávat – Kavkazany. Ti muži z Kavkazu zkrátka zatkli mrtvého kritika Němcova, aby prezidentu Putinovi udělali radost.

U nás se oběti pochopitelně na Kavkazany moc spoléhat nemohly. Ale to nevadilo. Protože třeba za vraždu knihovnice u nás zavřeli jakéhosi Kontralu. Poslali ho do blázince a šlo zřejmě o hodně nebezpečnou existenci, když kvůli němu podal výpověď i sám primář psychiatrie.

Ale v ohrožení u nás nebyli jenom výše zmínění Kottovi či ona knihovnice. Ohroženi jsme mohli být i my ostatní občané, přinejmenším ti českokrumlovští. Hrozily jim… rozhlasy. Ale tito naštěstí nalezli v boji proti rozhlasům spojence. Mohli se spolehnout na to, že zaútočí-li nějaký nový rozhlas, varuje je před tímto povodeň.

Ovšem v uplynulém roce se nejen zatýkalo a ohrožovalo. I opak byl pravdou. Také se osvobozovalo. A to třeba i dost netradičním způsobem. Unesená americká misionářka tak byla propuštěna a vrácena do vlasti zřejmě poštou. Tedy byla propoštěna.

A zatímco tam se to obešlo bez násilí, u nás v Praze tomu bylo jinak. Shromáždily se tu dvě názorově odlišné skupiny a kvůli americkému konvoji došlo – alespoň podle titulku – ke střelbě.

To v Moskvě se slavilo v klidu a míru, s rozumem. I když ani tam to neměli v hlavě docela v pořádku. Když nejvyšší představitelé Ruska a Německa neměli mozky, ale mosky.

A zatímco tam ten bejk Putin se svou kolegyní Merkelovou slavili, u nás si dopřávali jim podobní též. Byli jako urvaní ze řetězu a aby toho nebylo málo, byli ti naši bejci navzdory pravidlům českého pravopisu s tvrdým. Myslím Y.

A svět byl podobně těmto bejkům po celý rok dost neklidný.

Americká policie se patrně přesouvala za vrahouny,

zatímco s naším zločincem hráli policisté dosud neznámou míčovou hru

a jinými zabijáky nás samotné strašil prezident Zeman, vozící se snad na nepovedené drezíně.

Zmatky, chaos a nehody pak jako tradičně panovaly v naší dopravě. V Praze stál a odtahování vozidel přihlížel jakýsi Dopava

a nějaký zřejmě zarytý starý mládenec nehodlal vstoupit ve svazek manželský a proto se pokusil ujet od vdavek a skončil až na služebně.

A největší malér byl zaregistrován v dopravě letecké. Protože dokážete si po letecké nehodě představit větší chybu vyšetřovatelů, než tu, že černé skříňky namísto odborné expertízy poslali Francouzi něčí mamince?

Ale došlo i k pozitivním krokům. A můžeme být rádi, že se tak stalo právě na našem území. Aniž bych si kdy povšiml toho, že byla Ostrava rozdělená, rozhodli se představitelé Kypru zahájit jednání o jejím sjednocení.

A bylo toho ještě mnohem, mnohem více.

Prostě se v právě uplynulém roce něco vydařilo a něco ne. Ale tak už to chodí. A můžeme tomu být rádi. Protože jsme nakonec nedopadli zase až tak špatně.

A přeji vám, aby se vám aspoň tak jako letos dařilo i v roce nadcházejícím. Abyste nedopadli třeba jako chudáci Morid a Patrner.