Sotva se onen do té doby vlastně vcelku normální člověk přetransformoval ve volebním klání na politika a usedl na místo jemu na politickém Olympu vyhrazené, změnil se tento ambiciózní jedinec v někoho docela jiného, než kým býval. Protože tak už tomu zkrátka bývá. V našich luzích a hájích a nejenom zde.
Prostě se změnil k obrazu politickému. A nemusím vám jistě sáhodlouze popisovat, o jakou proměnu že se jednalo. Rozhodně nikoliv k lepšímu.
Prostě si počal počínat tak, jak už si jemu podobní v takových případech počínávají. A je nasnadě, že dopadl rovněž tak, jak jemu podobní tu dříve a tu později dopadnou.
Prostě nakonec volky nevolky stanul na pomyslném pranýři. Protože si za své počínání nezasloužil zdánlivě nic jiného než opovržení ze strany davů. Jeho voličů, tímto jedincem zklamaných, stejně jako nevoličů, kteří navzdory myšlence, že kdo nevolí, nemá právo kritizovat, toto nezadatelné právo mají.
Stál tu tváří v tvář společnosti, ať už bezprostředně nebo prostřednictvím médií, a každý soudný člověk na jeho místě by se kál. Prosil by o odpuštění a doufal, že jej stihne co nejmilosrdnější trest.
Tento politik se však nekál a vidinu jakéhokoliv trestu si vůbec nepřipouštěl. Ba co víc, dost možná skutečně nechápal, proč proti němu jeho poddaný lid tak brojí. Vždyť on přece…
Přece lidem ve volební kampani slíbil, že jim v případě svého zvolení snese modré z nebe. A toto přece měl v úmyslu svým voličům splnit. A jeho snaha o splnění jeho předvolebního slibu se mu měla nyní vymstít? Nepochopitelné!
Vždyť jim přece slíbil modré z nebe. Tak o jaké zpronevěře státních financí je tu řeč? Vždyť on to přece musel udělat!
Musel si brát peníze ze společné státní kasy plnými hrstmi a přesměrovávat je k sobě domů! Protože chtěl lidem snést modré z nebe… A víte vy vůbec, kolik peněz je k tomu potřeba? K tomu, aby si doma mohl postavit až do nebes sahající žebřík…
