Pan Radana byl po dlouhou řadu let docela obyčejným zaměstnancem. A nic mu na tom nepřipadalo nenormální. Prostě ráno vstal, šel do práce, tam se měl osm hodin co ohánět, občas vyslechl nějaké to kázání od těch nahoře a nakonec si zase odpíchnul a šel domů, aby si tam za svou skromnou mzdu trochu užil života.
Jenže jednoho dne dospěl náš hrdina k názoru, že už ho dosavadní život omrzel. Že už ho ani trochu nebaví být ve firmě tím posledním z posledních, tím, kdo všechno odře a nakonec ze všech nejméně vydělá.
I rozhodl se, že se stane podnikatelem. Protože to bude taková krása! Bude si moci ráno přispat, pak seřve zaměstnance, shrábne tučný zisk a bude si užívat přímo jako král.
Firmu založil vcelku snadno; bylo to vlastně daleko jednodušší, než se kdy domníval. A poté, co jeho podnik získal všechna potřebná razítka, vyrazil za kamarádem, dlouholetým to podnikatelem, aby se u tohoto inspiroval. Aby vlastně věděl, co a jak.
A kamarád mu poradil tak, jak mu poradil. A sice že v podnikání je nejdůležitější v první řadě reklama. Protože o firmě se musí všude vědět. Podnik, o kterém veřejnost neví, je už v zárodku odsouzen k zániku.
A pan Radana svému zkušenému kolegovi a dávnému příteli uvěřil. A vzápětí se tudíž vrhnul na reklamu. Logo jeho podniku bylo vidět snad na každém rohu, chválu o oné firmě pěly PR články snad ve všech periodikách, co jich u nás jenom je, o panu Radanovi se mluvilo v rozhlase, objevily se i reklamní spoty v televizi. Zaplatil si i bilboardy, osiřelé po skončené volební kampani politických stran, vhazoval letáčky lidem do poštovních schránek a vylepoval plakáty na místech k tomu určených i neurčených. Ba i internet zapojil.
Jeho firma se prostě stala celostátně známou. Nebylo snad nikoho, kdo by o ní nikdy neslyšel. Jenže…
Jenže zatímco reklama vyšla na hříšné peníze, zisky nebyly veškeré žádné. Pár potenciálních zákazníků sice do podniku zabrousilo, jenže nikdo tam neutratil ani korunu, nikdo nepodepsal žádný kontrakt, nikdo nevyužil služeb oné firmy.
Bylo to k uzoufání.
A tak pan Radana zamířil ke svému již zmíněnému příteli nanovo, aby se přišlo na to, kde se stala chyba.
Přítel položil panu Radanovi první vcelku předpokládatelnou otázku… a víc se ptát nemusel. Vše mu bylo rázem jasné. Zeptal se totiž, v jakém oboru pan Radana pracuje.
A pan Radana ztumpachověl. „Copak ono se musí kromě reklamy taky ještě pracovat?“
