Neubytovávejte uprchlíky!

Už při přečtení titulku se možná nějaký ten humanista naježil a už už se mu honí hlavou, jak mi tento můj nehumánní postoj v komentářích pěkně osladí. Ovšem než tak učiní, měl by vědět, že…

… to není výplod mého xenofobního mozečku. Protože to není výzva ke vzbouření se proti pomoci utečencům. Toto je rada právě z opačné strany barikády.

Před ubytováváním migrantů našinci totiž dnes už s odkazem na zkušenosti z Rakouska varují i naše neziskové organizace (http://zpravy.aktualne.cz/domaci/spolecna-domacnost-s-uprchliky-v-rakousku-se-pomoc-neosvedci/r~eae965b06e8311e5a705002590604f2e/).

Jak tyto veřejně oznamují, je sice chvályhodné, nabídnou-li našinci pomoc, jenže ani s touto se to nemá přehánět. Má se dvakrát měřit a až potom řezat. A to platí právě pro ubytování migrantů pod jednou střechou dvojnásob.

Protože ve společné domácnosti našinců s imigranty dochází k rozepřím, zejména je-li toto soužití delší než několik týdnů. Azylanti si zkrátka chtějí žít podle svého a sladit jejich přání s našimi je vesměs nadlidský úkol. A dříve či později se taková koexistence stává neúnosnou.

Pokud však i přesto našinec touží imigranty ubytovat, mělo by prý jít výhradně o bydlení oddělené, se samostatným vchodem, a měla by se každopádně sepsat nájemní smlouva a vyžadovat úhrada nájemného; aby si takoví azylanti nezvykali na to, že jsou jim u nás takováto blaha poskytována automaticky a bezplatně. A nejen to – takový našinec by si měl být vědom toho, že od našeho státu za tyto služby nedostane ani korunu, neboť se s tímto v politických kruzích ani nepočítá. Charitativní ubytování běženců v nemovitostech našinců se rozhodně nemá podobat u nás nechvalně proslulým ubytovnám pro sociálně slabé a co si tak nezaplatí migranti sami, to zaplatí k pronájmu svolný našinec sám z vlastní kapsy.

Našinec, který u sebe migranty ubytuje, by se pak prý měl nechat též proškolit o tom, jak jednat s lidmi, kteří mají za sebou často traumatizující zážitky. Protože to zkrátka není žádná slast, s takovými žít.

A tak neziskovky a charita doporučují raději pomáhat jinak. Angažovat se v oblastech, jež problémy nepřinesou, jako je dejme tomu výuka češtiny. Nedoporučují brát si přistěhovalce domů. K nám domů.

A kéž by je tak chtěl svět vyslyšet! Že už i humanistické neziskovky přiznávají, že vědí, že život s uprchlíky není pro našince žádné terno. A že pro tyto prosazují v případě ubytování oddělení od našinců.

I neziskovky říkají, že by měli imigranti zásadně vstupovat jinudy a bydlet odděleně. Byť ony myslí dveře do domu, zatímco já evropské hraniční přechody a náš stát.