Josef byl vždy snaživý a zručný pracant. Dílo mu šlo od ruky, a to již od doby, kdy nastoupil do svého zaměstnání. Poslední dobu nevyjímaje. Třeba za poslední měsíc vyrobil 1.000 výrobků a dostal za to plat 20.000 Kč.
Tonda byl na rozdíl od výše zmíněného Josefa odmala učiněné nemehlo. Pracoval, to ano, ale jeho výkony… Za srovnatelnou dobu stihnul vyrobit pouze 100 identických výrobků. Ovšem snažil se, udělal to nejlepší, co se od něj vzhledem k okolnostem dalo očekávat. A proto dostal rovněž dvacetitisícový plat.
Pepa byl, kam až paměť sahala, vždycky strašný lempl. A tak za stejný měsíc vyrobil jenom dva výrobky a i ty následně výstupní kontrola vyřadila jako neopravitelné zmetky. Ale Pepa pocházel z vyloučené lokality a bylo tak vlastně úžasné už jenom to, že do práce přišel a o něco málo se pokusil. Tedy přesněji že ho přivezlo firemní auto a mistr mu musel co chvíli podávat materiál a radit. Proto i jemu náležel za týž měsíc dvacetitisícový plat.
Pak uběhl další měsíc.
Pepa v něm vyrobil opět pouhé dva výrobky. Ovšem zase bylo ocenitelným to, že byl ochoten na pracoviště vůbec přijít. A protože se tentokrát navíc jeden z jeho výrobků podařilo i prodat, byl za toto své zlepšení oceněn i adekvátně zvýšeným platem. Dostal o pětitisícovku víc než posledně, tedy 25.000 Kč.
Tonda vyrobil 101 výrobků, o jeden více než v předchozím měsíci. I on se tedy o něco zlepšil a i on se tedy mohl zaradovat nad vyšší, pětadvacetitisícovou částkou na své výplatní pásce.
Ovšem šikovný Josef byl jaksi od minulého výplatního termínu nakrknutý. Že on makal, až se z něj kouřilo, a ve srovnání s těmi dvěma kolegy dopadl při výplatě úplně stejně. A tak se zabejčil, že on už to taky s prací přehánět nebude. Nakonec mu to sice nedalo, čest mu velela nechovat se tímto způsobem a tak se zase do práce dal, ovšem předchozí normu už nesplnil, vyrobil jen 999 výrobků. O jeden méně než před měsícem. A za svůj nevhodný postoj k práci spolu s horším výkonem dostal jen desetitisícový plat. Menší než před měsícem, daleko menší než měli jeho „leví“ kolegové.
Je zákonité, že to tak dopadlo. Protože žijeme ve spravedlivé společnosti a spravedlivé bylo i to, co se odehrálo.
Cože? Vy se domníváte, že to spravedlivé nebylo?
Mýlíte se. Věřte mi, že tak to muselo být. Tak a nijak jinak. Protože každému se dostalo podle jeho zásluh. A běda kdyby se snad zaměstnavatel rozhodl konat jinak!
Máte ale pravdu v tom, že se to nestalo nikde na pracovišti. Ale dít se to bude. Čeká to i vaše děti. V celém českém školství.
Vím to jistě. Protože jsem před pouhými pár dny prošel náležitým školením. Školením o oné slavné inkluzi. Do níž naše školství přičiněním paní ministryně školství právě zabředlo. A v našich školách, u našich dětí, to bude povinně fungovat přesně tak, jak bylo popsáno, a nejinak. I kdyby čert na koze jezdil.
Protože jenom tak je to správné… To musíte uznat!
