Nelžete, že jde o život!

Tak se v dnešním zpravodajství nezávisle na sobě objevily dva články, které vlastně jenom a pouze potvrzují to, co už u nás dávno všichni soudní lidé vědí. Co jenom mnozí evropští politici nemíní brát v potaz.

Estonský ministr vnitra v úterý oficiálně oznámil, že nikdo z uprchlíků, kteří mají být přerozděleni mezi členské státy Evropské unie, zatím neprojevil zájem o přesídlení do jeho země. Estonský styčný důstojník se v Itálii už od listopadu bezvýsledně pídí po nějakém migrantovi, který by chtěl nalézt bezpečí v Estonsku, avšak marně. Nikdo do této pobaltské země nechce a tato také dosud žádného imigranta nepřijala; což prý bylo jasné už při zahájení přerozdělování.

A tak estonský styčný důstojník zůstává v Itálii a hledá mezi asi 160.000 uprchlíky určenými k přerozdělení někoho, kdo by chtěl azyl v Estonsku. Které je ochotné přijmout 550 běženců. Hledá; jenže všichni migranti touto možností opovrhují a chtějí do Německa či Švédska.

A přitom proč?

Zatímco totiž Estonsko deklaruje ochotu výše zmíněný počet imigrantů přijmout, uprchlický sen Německo se radikalizuje a počet trestných činů namířených proti imigrantům rapidně vzrůstá. Ač si paní Merkelová stále stojí za svým dávno známým názorem, došlo jen v letošním roce v Německu k 875 útokům na ubytovny pro běžence, což je čtyřikrát více než o rok dříve, azylanti se ve 148 případech stali terči fyzických útoků, počet žhářských útoků na ubytovny se ztřicetinásobil.

Podle policie se jedná o jasný nárůst vlivu krajní pravice, jež zneužívá (i když já bych řekl, že spíše využívá) strachu Němců a radikalizuje veřejnost proti žadatelům o azyl, cizincům a muslimům. A německé policii tak nezbývá než bojovat proti radikalizaci krajní pravice nejen v terénu, ale i na internetu, pronásledovat a trestat šíření nenávisti,… Tedy vlastně bojovat s větrnými mlýny.

A navzdory všemu vyřčenému chtějí imigranti do tohoto Německa. Do Estonska, odkud – aspoň nakolik je mi známo – nepřišla snad ani jediná podobně znepokojivá zpráva a jež deklaruje ochotu jich pět stovek přijmout, nechce nikdo z nich. Ani za zlatý prase, jak se říká.

A čím déle bude chudák estonský styčný důstojník běhat v Itálii od čerta k ďáblu a shánět někoho ze 160.000 „nebohých imigrantů“, kdo by byl ochoten skrýt se před „ohrožením svého života“ či jinou „diskriminací“ v Estonsku, tím méně budu věřit, že jde o skutečné nebožáky. Protože kdyby mně šlo o život, bral bych jakékoliv bezpečné místo. A aspoň z toho, co se objevuje v médiích, je zřejmé, že takovým je spíše Estonsko, než Německo.

A tak oněm zástupům imigrantů zjevně půjde o něco jiného než o pouhé přežití. Víme o co, že? A je-li někdo jiného názoru, ať se mi to, co výše zaznělo, pokusí nějak logicky vysvětlit.