Nekupujme ještě bobkový list!

Tak jsme si konečně zase jednou mohli přečíst naději vzbuzující zvěsti. Zprávy o tom, že Evropská unie schválila podmínky vracení běženců z Řecka do Turecka a bude tak prý jednáno se všemi „nelegály“.

Každý, kdo dorazí z Turecka do Řecka nelegálně, prý bude vrácen zpět. A to již „za pár“, od noci z neděle na pondělí. Aspoň to měl tedy potvrdit i mluvčí šéfa Evropské rady; a český premiér si na této zprávě také nemohl nepřihřát svou politickou polívčičku.

Turecko by tak mělo přebírat běžence zpět a nám by se konečně mělo ulevit. Nám Evropanům, doposud ohrožovaným migrační krizí. Měli bychom mít konečně klid, snad bychom i měli usnout na vavřínech.

A ani nás to prý nebude moc stát. Evropská unie se za to pouze zavázala, že převezme za každého vráceného Syřana od Turků jednoho jiného Syřana, majícího u nás právo na azyl, má dojít na otevírání kapitoly týkající se financí a rozpočtu, měli bychom se s Turky dohodnout na větším objemu finanční pomoci a časem možná i na přístupových rozhovorech (http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/398066-eu-se-dohodla-na-podminkach-vraceni-bezencu-do-turecka.html).

Takže se zdá, že je to s tou až děsící migrační vlnou vyřešeno. Že teď už budeme v pohodě. Že můžeme starosti hodit za hlavu. A usnout na vavřínech.

Ovšem… já bych doporučil si dosud vavříny, tedy bobkový list, ještě neopatřovat a ještě na těchto neusínat.

Protože možná máme nějaký ten důvodeček zmíněné oslavovat, jakkoliv se vlastně jedná o pouhé Pyrrhovo vítězství, ale jásat věru dosud není nad čím.

Protože… Co se to vlastně „upeklo“?

Budeme z Řecka vysídlovat do Turecka migranty, kteří tam pronikli a proniknou nelegálně. Což si tito sotva nechají jen tak v klidu líbit, ale to teď opomeňme. A za každého takto vypuzeného Syřana dostaneme od Turků Syřana jiného, nám údajně tak jaksi přijatelnějšího, jenže pořád kus za kus. Na čemž bude jedinou výhodou to, že možná budeme muset vytahovat méně utopených migrantů z moře. Možná.

Pokud budou Syřané ochotní v Turecku čekat, než na jejich legální přepravu do Evropy dojde řada. Pokud ne…

Pokud ne, budou připlouvat dál, budou-li mít příležitost. Protože naděje umírá poslední a jiskřička naděje je vždy lepší než věčné čekání na nevalné půli cesty, na hony vzdálené růžovým představám o evropském ráji.

A zrovna tak budou i nadále ilegálně přijíždět jiní, ti „neprivilegovaní“. Afghánci a Pákistánci, chudina z problematické Nigérie, Súdánu nebo Konga, Iráku a kdo ví z jakých zahraničních konfliktních a chudých oblastí ještě.

A ti? Budou i nadále zkoušet štěstí. Neprojdou-li snad Řeckem, zkusí to jinudy. Přes severní Afriku nebo Kavkaz.

A my?

Sotva snad jakž takž přestaneme spílat Řecku, začneme spílat další zemi jsoucí „na ráně“, tedy už dříve diskutované Itálii. Případně Španělsku. A také abychom už začali „po tureckém vzoru“ vyjednávat s dalšími „dodavateli“ migrantů, tedy hlavně s nestabilní Libyí, z níž se dá na jih Evropy doplout též.

A tak jsme se s Tureckem dohodli. Ovšem i tak podle institutu Freiburger Denkfabrik SAT (http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/398003-pet-scenaru-pro-nemecko-nejhorsi-pro-letosek-pocita-s-peti-miliony-migrantu.html) letos ještě dorazí jenom do samotného Německa mezi jedním až více než pěti miliony uprchlíků. Vysázíme na dřevo pořádnou hromadu peněz a zavedeme na jihovýchodní periférii čilý výměnný obchod s pevným kurzem jednoho Syřana za jednoho Syřana, ale líp nebude. Bude stejně jako loni nebo dokonce ještě mnohem hůř. Migrantů příliš neubude; jen budou přicházet jinudy.

A proto buďme našim politickým reprezentantům vděční. Že nás dohodou s Tureckem „spasili“. Buďme rádi za onu kapičku v moři, o niž snad bude lépe, než by jinak bylo.

Ale neusínejme na vavřínech. Zatím na to ještě není ta správná doba. Ještě nenazrál čas ani k tomu, abychom si nakupovali zásoby bobkového listu. Naopak. Pořád ještě je žádoucnější nakupovat ostnatý drát na stavbu hraničních plotů.