Nemohu si pomoci. Prostě jsem dospěl k názoru, že se tu někdo zbláznil. Buď Evropská unie a naše ministerstvo školství… nebo já. A ač bych to měl logicky být spíše já, nemohu se zbavit dojmu, že to já jsem ten duševně zdravý.
Prozatím. Protože o normální duševní rozpoložení mne ty dvě výše zmíněné instituce už dříve nejednou připravily, naposledy třeba otázkami migrantů a nového kariérního řádu ve školství,…
… a teď už tomu jenom nasadily korunu…
Protože co jenom si to zmínění vymysleli tentokrát!!!
Ministerstvo školství prý už připravilo sérii propagačních klipů, které mají… „propagovat učitele“ (http://zpravy.aktualne.cz/domaci/pan-ucitel-je-optimista-a-ma-rad-zvirata-ministerstvo-skolst/r~c5f13224a72b11e6a222002590604f2e/)! Angažovalo prý skutečné učitele a žáky, třeba „Zlatého Ámose“, nikoliv nějaké prachobyčejné herce, a v autentickém prostředí nechalo natočit reklamy, které mají podporovat učitele, vysoké školy nebo rovný přístup ke vzdělávání.
Diváky mají tyto spoty, jež budou k vidění na třech televizních stanicích až do konce roku 2018, informovat o podpoře učitelské profese v jednadvacátém století, mají ukázat, jak vypadá dobrý učitel a jakou má prestiž.
A také mají tyto reklamní spoty připomenout školám, že na psychology či speciální pedagogy, další vzdělávání pedagogů nebo dejme tomu rozvoj zájmové činnosti dětí lze čerpat peníze z jistého operačního programu EU. Na což je prý k dispozici 75 miliard korun!
Tato mediální kampaň, jež je prý povinnou součástí čerpání peněz z evropských fondů, pak vyjde podle ministerstva školství vlastně na pakatel. Na rovných pětatřicet milionů korun.
A tak, vážení diváci, setrvejte v následujících dvou letech u televizních obrazovek. Kochejte se u ministerských spotů tím, jak skvěle se našemu školství vede. Tomu školství, jež díky všemožným inkluzím, evaluacím, kariérním řádům a jiným novotám směřuje nejkratší cestou do horoucích pekel nebo ještě neslušnějších míst.
A vy, ředitelé škol, vysedávejte u televizorů též, abyste věděli, kolik evropských peněz a na co prý můžete dostat. Protože to ministerstvo přece nepošle školám dejme tomu zdarma nějakým e-mailem, když se to dá „přeposlat“ přes televizi. Za 35.000.000 korun, které zřejmě není za co lepšího utratit.
Slibuji, že se budu dívat s vámi. Pokud mne tedy v polstrovaném pokoji psychiatrické léčebny nechají se na televizi dívat. Pokud to ve mně nebude vyvolávat záchvaty zuřivosti, jež by byly kontraproduktivní a mohly negativně ovlivnit mou léčbu.
Až se z toho zblázním…
Protože toto vysílání ještě ani nezačalo a už se bojím, že to se mnou nedopadne dobře. Že nezcvoknul-li jsem se ze všech těch reforem doposud, bude toto ta příslovečná poslední kapka.
Nebo se mýlím a je to moudré rozhodnutí, které jenom nedokážu svým primitivním mozečkem pochopit?
