Nejsou tu Češi náhodou zbyteční?

Nějak se mne zmocňuje nedobrý pocit. Pocit, že máme nakročeno k tomu, abych tu byl zase o něco méně doma než doposud. A se mnou i zástupy těch, kdo jsou Čechy a myslí si, že je Česká republika jejich domovem.

Tento nepříjemný pocit se mne zmocnil ve chvíli, kdy jsem si přečetl http://www.novinky.cz/domaci/386955-uprchlici-se-budou-ucit-cesky-a-seznamovat-se-s-demokracii-schvalila-vlada.html.

Protože to sice začíná vcelku hezky, dá-li se tedy v takové souvislosti slovo „hezky“ vůbec použít. Začíná to tím, že rozhodnutím naší vlády budeme přijaté uprchlíky učit česky a seznamovat je s demokracií, aby se těmto pomohlo se začleňováním do naší společnosti. Imigranti se mají mimo zmíněné též seznamovat s naší kulturou a má jim být pomáháno i se sháněním bydlení a práce, aby se u nás snáze integrovali.

A proti tomuto počínání nelze vlastně vcelku nic moc namítat, jakkoliv má být první fáze, ta pro příští rok, „mimo jiné i z časových důvodů“ přiklepnuta bez výběrového řízení rovnou Charitě ČR, což pochopitelně může zavánět lecčím nekalým. Ale tak už to u nás chodí, s tím volič mající jeden jediný hlas zkrátka nehne. A vlastně se ani moc vzrušovat „netřeba“, protože má tento kšeftík na příští rok hodnotu „pouhých“ asi 200 miliónů korun, z nichž náš stát zaplatí „jen“ 73 miliónů a zbytek „by měl pocházet“ z unijních zdrojů jako příspěvek za přesídlené a relokované osoby.

No a na další roky už pak naše vláda nějaké to výběrové řízení vypíše. A tak vybere někoho, kdo pomůže imigranty integrovat.

V první fázi integrace, trvající jeden až půldruhého roku, mají takoví imigranti pobývat v integračních azylových střediscích a intenzivně se tam učit češtinu a připravovat se na budoucí život v Česku, ve fázi druhé se jim má sehnat vlastní ubytování a práce.

Pořád ještě by to nemuselo být až tak špatné, jakkoliv už i zde by se důvody k výhradám našly. I tady je leccos, co tak jaksi „zavání“. Ale pokud by to mělo přispět k tomu, že nebudou problémy s imigranty, které bychom s těmi „neadaptovanými“ jinak měli, budiž. Dá se to vydržet.

Jenže vzápětí následuje další vládní oznámení. Jež mne ale přinejmenším mrzí a u něhož nabývám obavy, zda tu vskutku jsou doma takoví jako já, nebo už nikoliv. A zda vlastně má smysl ony imigranty česky učit. Protože…

Čeština u nás zkrátka nebude úředním jazykem. Měl to výslovně stanovit zákon, jehož poslanecký návrh však v pátek naše vláda odmítla. Protože podle názoru naší vlády je takový zákon zbytečný.

Poslanci navrhovali, aby tu byla uzákoněna povinnost vyhlašovat a zveřejňovat mezinárodní smlouvy, zákony i další úřední záznamy v češtině, aby byla čeština ze zákona rovněž vyučovacím jazykem, aby se v této musely (až na konkrétně uvedené výjimky) vysílat rozhlasové a televizní programy, aby konkrétním podmínkám adekvátní znalosti češtiny museli prokazovat žadatelé o azyl i podnikatelé. Národnostní a etnické menšiny by měly pochopitelně i nadále jazyková práva daná ústavou a mezinárodními smlouvami, ovšem jinak by platilo, že se v České republice mluví česky. A naše instituce by musely chránit češtinu jako cennou součást našeho kulturního dědictví.

A kdyby někdo tento zákon porušil, dostal by upozornění a lhůtu k nápravě; a kdyby k této nedošlo, mohl by být finančně postižen.

A tak vlastně nevím. Zatímco třeba Jižní Afrika má pro svou různorodost hned jedenáct úředních jazyků, my zkrátka (prozatím?) nebudeme mít ani jediný. Ani ten náš, český. Protože něco takového „nepotřebujeme“. Nestojí za to garantovat, že se u nás mluví česky. A je tak vlastně docela hloupost přinejmenším jedno z oněch v úvodu zmíněných opatření, jež mají imigrantům u nás pomoci. Ona poměrně dlouhá výuka češtiny v azylových střediscích.

Protože proč je učit česky? Když si tito mohou kdykoliv říci, že zkrátka česky mluvit nebudou. Protože čeština českým úředním jazykem není. A těch pár milionů Čechů ať se laskavě kouká někde doučit jazyk, který za nejdůležitější považují oni. Arabštinu, perštinu, čínštinu,… a co já vím jako ještě –štinu.

A proč tu pak vlastně ve vzdálenější budoucnosti tolerovat někoho, kdo mluví tak bezcenným jazykem, jakým čeština je? Když tato není ani pro Čechy samotné cennou součástí jejich kulturního dědictví. Jak usoudila vláda…