Jako malí jsme nebývali jiní. My a nejspíše ani vy. Prostě jsme se tu a tam s někým z kamarádů pohádali a pak mu výhružně řekli: „Jestli … (lhostejno co), už spolu nebudeme nikdy kamarádit.
Pak jsme vyrostli a podobné výhrůžky ustaly nebo alespoň jejich počet klesl na minimum. Protože jsme prozřeli a pochopili. Že si tím akorát sami prokazujeme medvědí službu. Protože takovéto výlevy nikdy nepřinesly nic dobrého. Ani těm druhým, ani nám.
My jsme z podobného počínání s přibývajícími lety vyrostli. Ale jsou mezi námi Evropany i tací, kdo nikoliv.
Třeba předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker (http://www.blesk.cz/clanek/zpravy-svet/395811/varovani-evropy-britum-kdyz-jednou-odejdete-z-eu-nikdo-vas-zpatky-vitat-nebude.html).
Zdá se, že tomuto pánovi čím dál více teče do bot. Že už možná i on sám zjistil, že je čím dál osamělejší, skoro jako ten Jakeš v plotě, že je čím dál méně těch, kdo ho berou vážně, a berou-li ho už někde vážně, pak o jeho tužby vážně nestojí. Že se mu hroutí jeho sen.
A tak tento pán poslal vzkaz Britům, jenž se od toho v úvodu zmíněného našeho dětského vlastně vůbec neliší. Vzkázal Britům, že „když jednou odejdou z Evropské unie, nikdo už je zpátky vítat nebude“.
Že si prý Britové mají uvědomit, co by pro ně odchod z EU znamenal. Že by se Británie rázem stala „třetí zemí“ a „dezertéři by nebyli vítáni“. Že pokud Britové zvolí v referendu 23. června odchod z EU a brexitnou, nezbude jim než si zvyknout na to, že s nimi nebude jednáno v rukavičkách, že nebudou mít s „Evropou“ takové dobré vztahy jako doposud. Že na to doplatí nejen zbytek Evropské unie, ale i Velká Británie sama.
A tak – aniž by se prý někdo chtěl vměšovat a pokoušet se ovlivnit jejich rozhodnutí – si mají Britové vybrat setrvání v naší osmadvacítce. Protože jestli odejdou… už se s nimi nebudeme kamarádit! Jak se dal slyšet pan Juncker.
Už je tu prý nebudeme po brexitu vítat s otevřenou náručí…
Budou tu možná dokonce tak nevítaní, jako…, jako…
… jako pan Juncker se svými tradičně „geniálními“ nápady.
