Tak mi internet právě předestřel zajímavou věc. Věc, jež zaujala mne stejně jako britské vědce, kteří se tímto zaobírali.
Britové prý po dvě desetiletí sledovali na dva miliony lidí a na základě těchto sledování dospěli k překvapivému poznání. A sice že prý obezita snižuje riziko demence. Že prý jsou podvyživení našinci v pokročilejším věku o 39 procent více ohroženi demencí než ti s normální tělesnou hmotností, a lidé s nadváhou jsou na tom dokonce o celých osmnáct a obézní o čtyřiadvacet procent lépe.
Tento objev, jenž velí počínat si docela jinak, než jak nám je zdravotnickou osvětou doposud důrazně doporučováno, je překvapující a nemá doposud logické vysvětlení. Snad prý by mohly být příčinou tohoto stavu věcí vitamíny E a D, jejichž nedostatek by u méně živených mohl za vznikem demence stát, zatímco ti obézní mají těchto vitamínů nadbytek, ovšem to dosud nikdo nepotvrdil ani nevyvrátil.
A proto se nám i nadále doporučuje nekouřit, cvičit a dodržovat principy vyvážené stravy, tedy to, co nejnovější britský objev v podstatě zpochybňuje a zavrhuje. Protože na rozdíl od pochybností stran demence jsou rizika, jež přináší obezita, nesporná – kardiovaskulární choroby, cukrovka,…
A teď si to přeberte sami. Čemu vlastně věřit? Jíst do polosyta a pít do polopita s reálnější vidinou stařecké demence na konci, nebo se oddávat žravosti s nadějí na bystrého ducha do posledních dní žití? Zvolit strádání částečně léčitelnými neduhy nebo konec v roli osob dementních, jichž má být podle statistik v celém světě více a více a jež léčit nelze?
Čert aby ty vědátory spral! Co počít?
A tak asi bude nejlepší mávnout nad jejich moudry rukou. A prostě jíst. A ono už to nějak dopadne. Buď umřeme na to, nebo na ono. Nebo na obojí.
Protože kdyby se tím člověk měl zabývat hlouběji, zbláznil by se z toho. A to i kdyby byl tím nejobéznějším na celém světě.
