Tu více a tu méně tu tím a tu oním zředěnou chemikálií s nijak zvlášť přitažlivým vzorcem C2H5OH se to u nás a nejen u nás jenom hemží. Nalézt ji lze hnedle na každém kroku a byť je oficiálně k mání jenom těm minimálně osmnáctiletým, je hojnost těch, kdo ji osobně znají, i v řadách daleko mladších. Ano, jedná se o docela obyčejný alkohol. Tedy mám na mysli ten alkohol jedovatý a pitný zároveň, nikoliv jeho toliko jedovatého příbuzného jménem metanol.
Tato sloučenina je k mání snad všude, nejednou dokonce i tam, kde skoro nic jiného k sehnání není. I v malých městečkách, kde se nejednou nesežene v místním konzumu ani chleba, se nějaká ta lahvinka najde. Lahvinka toho, co prý člověku dělá dobře, a to nejednou natolik dobře, že se mu z toho nakonec udělá nedobře a toto skončí opět mezi námi, a to i se zbytkem obsahu žaludku.
Což není ale ani zdaleka jediným negativem. Protože to dobré a to nedobré není ani v rovnováze, natož aby se to přiklánělo jednoznačně k tomu kladně zhodnotitelnému.
Kolik se toho jenom namluvilo ústy odborníků vesměs pochybné nebo aspoň neprověřitelné odbornosti o tom, jak je nám prospěšné víno! Že pomáhá chudokrevným, že snad dokonce prospívá i jako prevence proti rakovině a jiným neduhům,… Z kolika úst už to jenom zaznělo! Z úst, o nichž je naopak jednoznačně prokázáno, že u pijáků výrazně častěji trpí rakovinou, a to nejen samotné ústní dutiny, ale i jícnu a krku. A tak si vlastně dopřáváme nápoj bohů, aby nám i tento pomohl dříve se s oněmi bohy setkat osobně. Im memoriam.
Pivo je pak od nepaměti sponzorem či spolupřispěvatelem všemožných sportovních akcí, současný hokejový šampionát nevyjímaje. Skoro by se dalo říci, že nebýt piva, nebylo by ani našeho vrcholového sportu. Kam by přišli hokejisté, fotbalisté,… Ovšem nenechme se mýlit. Jak třeba z úst reportéra po zápase s Lotyšskem zaznělo, ani sám velký Jágr prý na pivo není. A rozhlédnete-li se po hospodách, sotva tam najdete někoho, kdo se pomocí piva propil do nějaké vyšší ligy. Pomineme-li samozřejmě soutěže, kde se výkonnostně pije pivo.
A že by alkohol prospíval lepším mezilidským vztahům? I o tom lze více než pochybovat, podíváme-li se nejednou na počínání si opivěných fanoušků. Po alkoholu sice padnou zábrany, tělo zalije pocit tepla a je nám i lépe u srdce, ovšem co je to platno, když „pivo dělá hezká těla“, na něž rozhodně není radost pohledět jindy než právě v silném alkoholovém opojení? Alkohol lidi sblíží, by si pak po vystřízlivění titíž nejednou nejraději dali sami pár facek; neučiní-li tak dříve objekty jejich zájmu.
Láska pak prý prochází žaludkem, jak se říká. A alkohol se tudíž pro leckoho stal láskou i proto, že zmíněným orgánem prochází též. Ovšem nejen prochází. Protože má onen „vzácný dar“, že někdy projde; někdy se tam ale jen na chvíli zastaví, aby se posléze otočil a kvapil zpět. A nejen to. Když už jednou alkohol do lidského žaludku zavítá, napomůže i při stimulaci tvorby žaludečních šťáv, což má za důsledek překyselení žaludku a kupříkladu pálení žáhy. A dopřeje-li si jeden hojnost alkoholického moku nejlépe na lačný žaludek, získá nejen pocit nasycení, ale dříve či později nejspíše i žaludeční vředy a rakovinu žaludku. Že to při pití alkoholu nalačno s člověkem dříve šlehne se tak neomezuje jen na rychlost opojení, ale i skoncování se životem.
Alkohol pak dozajista prospívá i zdravotnictví. Protože kolik lékařů by bylo nezaměstnaných, kdyby výrazně ubylo transplantací jater! A těch by určitě ubylo, kdyby se nemusela nahrazovat ta odbourávající alkohol a při tomto tvrdnoucí, jak se laicky říká cirhóze! Jen kdyby tak bohužel počtům dosluhujících ztvrdlých jater odpovídal i počet alkoholiků s játry dosud zdravými, kteří skoncují se životem při dopravních nehodách či jiných opilostí zapříčiněných zdravotních újmách… Což bohužel pravidlem nebývá. A tak si navzdory pokrokům v oblasti medicíny můžeme být jisti, že čím déle necháme játra alkoholicky tvrdnout, tím déle pak budeme tvrdnout ve zdravotnických zařízeních, odkud nás nakonec daleko pravděpodobněji a dříve povezou taky „tuhé“.
Kam se na tyto vyhlídky hrabe další známý fakt, a sice ten, že je alkohol i močopudným! Že zvyšuje tvorbu moči. Protože taková dehydratace v nitru močového systému není vidět a její vnější projevy se už nějak snesou. Protože drbny dříve či později přestane bavit klábosit o tom notorikovi, jenž zase „kropil kapličku“, a případné stopy na kalhotách také nakonec uschnou a vyperou se.
A těm, kdo nejsou na hlavu, už jistě schází, že dosud nedošlo na hlavu. A o hlavu jde u alkoholu hlavně. Protože mozek transplantovat nelze a tím, že konzumaci alkoholu proložíte pitím vody či jídlem, v jeho případě nezachráníte nic. Prostě jakmile vám alkohol stoupne do hlavy, nadělá tam dříve či později stejnou paseku, jako třeba vichřice v tatranských lesích. Případně, jak se říká, člověku vyčistí hlavu, ovšem bohužel to vezme i s mozkem. A tak se hůře zpracovávají všechny smyslové vjemy, zhoršuje se pohybová koordinace, schopnost řeči a správné artikulace, dochází k výkyvům nálady a neadekvátnímu chování, případně i ztrátě vědomí. A trvá-li takový stav déle, přicházejí i deprese, úzkosti, poruchy spánku a pozornosti,…
O tom, že se člověk může tu dříve a tu později stát na alkoholu závislým, snad mluvit netřeba.
A teď už připíjím na vaše zdraví! Pijme! A pijme hodně. Protože to, co zde zaznělo, je v dnešním světě vlastně nepodstatným. Hlavním je v dnešní době jediné, a to to, co je na alkoholu tím dosud nezmíněným hlavním kladem. Že z alkoholu plynou našim vládnoucím politikům ohromné daně; a peníze nesmrdí. A pijeme-li dost, pak nejen že zaplatíme do společné kasy hodně, ale navíc nás ještě nechá v klidu, jak se tyto peníze s pomocí vládnoucích kruhů šikovně „odkloní“.
A i z toho by (střízlivému) člověku hrozily žaludeční vředy a infarkt, i z toho by se jednomu zvedal žaludek a mohl se z toho potento, i to by mu lezlo na mozek a mohlo vyvolat zdání, že ho klame sluch a zrak…
