Mým váženým migrantům V.

Pořád ještě mi to nedá. Pořád ještě mám pocit, že jsem neučinil dost pro spásu oněch obyvatel exotických dálav, kteří k nám prchají ve snaze nalézt zde svůj nový domov. Který by podle nich měl být lepší, jenže…

Ne vždycky tomu tak je. Protože všude je chléb o dvou kůrkách, u nich stejně jako tady. A bojím se, že jsem stále ještě neučinil dost pro to, abych je od strastiplné pouti sem odradil. A do smrti bych si vyčítal, že jsem svévolně dopustil, aby se sem vláčeli a obětovali vše jenom proto, aby se dočkali hořkého zklamání. Prostě považuji za svou občanskou povinnost je upozornit na všechna úskalí, jež je u nás čekají. Aby o tom věděli… a raději rovnou zamířili někam jinam a nám se vyhnuli velkým obloukem.

A tak bych si znovu dovolil oslovit naše většinou českého obyvatelstva nezvané hosty. Abych jim opět dokázal, že není vše zlato, co se třpytí. A že bude lepší, když se vynasnaží, aby do českých zemí ani nos nevstrčili. V jejich vlastním (i když vlastně i hlavně v našem) zájmu.

Nuže, vážení migranti!

Vězte, že České republika není vždy jenom a pouze tím, co vám tvrdí statistiky. Nedávno bylo sice kupříkladu zveřejněno, že je Česko desátou nejbezpečnější zemí světa, což je skvělá reference a doslova magnet pro lid prchající z nejrůznějších konfliktních a válečných zón, jenže ani zde nepanuje nějaká extra idylka. I zde můžete doznat újmy na zdraví a samozřejmě též životě.

Protože v České republice sice nehrozí na rozdíl třeba od Itálie znovu probuzená sopka Etna, my tu činnými sopkami neoplýváme, nejsou tu ani nějaká děsivá tornáda a vlny tsunami, ale i my máme své přírodní a nejen přírodní tragédie. Jež by mohly vážně ohrozit i vás. Pokud byste se rozhodli sem ilegálně nebo s pomocí matičky Merkelové, tatíčka Junckera a nezbedného strýčka Dienstbiera legálně přesídlit.

U nás na vás totiž číhá stejně jako na našince i nejedna možná přírodní katastrofa.

Protože třeba letos, ovšem nejenom letos, postihla naši zemi přímo katastrofální sucha. A zejména vy z pouštních či ekologickými katastrofami stižených míst určitě dobře víte, co to je, pokud se nedostává vody. Co to je žízeň. A vážně se vám chce do míst, kde jsme právě prodělali sucha, jaká možná celé naše dějiny nepamatují? Vážně chcete do krajů, v nichž vysychají řeky a klesají hladiny vodních nádrží i podzemní vody a kde jsou vodní plochy, jež dokázaly tato sucha přežít, nejednou zaneřáděny zdraví ohrožujícími sinicemi?

Ale nejen sucha v naší zemi hrozí. Docházívá i k jejich pravým opakům, jež též nejsou potěšujícími. Tedy k povodním. A taková povodeň, to je – věřte mi – též peklo. Člověk neví za dlouhodobých a přívalových dešťů často dne ani hodiny. Stačí pak chvíli meškat a hrozí vám utonutí; a i když se tomuto vyhnete, pozbydete často veškerého majetku, zničí vám to střechu nad hlavou, infikuje vodní zdroje. Za povodní notně vázne zásobování, leckdy není co jíst a co pít a nemá-li jeden příbuzné v suchu, je nejednou odkázán v nejlepším případě na provizorní ubytování, jež je ještě daleko nižší úrovně než ono ostudné detenční ubytování pro u nás vězněné ilegální migranty.

A když jsou pak takové deště provázeny i z nebe padajícími kroupami, nejednou velkými jako vejce, to jde člověku o život skoro jako při skutečném bombardování.

Člověk, který si postaví nemovitost na vyšším místě, by mohl sice zůstat nebezpečí povodní ušetřen, jenže… Bydlíte si, bydlíte a najednou bác! Kdykoliv se vám může přihodit, že prostě dojde k sesuvu půdy. A máte rázem po stěně nebo rovnou po celé nemovitosti. A budete rádi, podaří-li se vám prchnout, třeba i naprosto bez ničeho; protože vás to pochopitelně může i pohřbít.

A stejně jako se může vaše nemovitost zřítit i do nečekaně vzniklé propasti, může se něco zřítit i na tuto. Protože česká země oplývá četnými pohořími a jinými vyvýšeninami, z nichž se může i zcela nečekaně utrhnout nějaký ten balvan. A než se rozkoukáte, můžete být na placku. Protože takový valící se kámen ze skalního masivu nebere ohledy na nikoho a na nic, ničí vše, co se mu připlete do cesty.

A zkuste si vyrazit do takového docela normálního lesa! Před klíšťaty už jsem vás varoval v předchozích dílech, jenže ta nejsou jediným nebezpečím hrozícím i v takto klidných místech. Stačí delší déšť a kořeny se podemelou, stačí sněhová kalamita, kůrovec nebo silnější vítr a i zde vám půjde o život. Protože ani ty nejstatnější stromy nejsou věčné, i ty se nejednou i nečekaně skácí k zemi. A rozmačkají vás jako nic.

A vítr dokáže nejenom skácet mohutné dřeviny. Ten dokáže nejednou člověku odnést i střechu nad hlavou. A dokážete si představit, že večer usnete a ráno jste spícími pod širým nebem, zatímco střešní krytina leží třeba i stovky metrů daleko od vašeho domu? Kam vám pak zatéká, sněží, fouká,… A oprava vás přijde na hrozné peníze.

Nebo u nás vyrazíte na cesty. Jdete si nebo jedete, nic zlého netuše, a najednou jste pod drnem. Nebo pod zemí. Někdy po smrti, někdy naštěstí nikoliv. To podle toho, kde a kolik se toho pod vámi propadne a co se na vás následně sesype. Nikde nejste mimo ohrožení. Vždyť takováto díra vznikla třeba propadnutím silnice v našem hlavním městě! Ani v samotné metropoli si nemůžete být svou bezpečností jisti.

A na venkově? Tam možná i dvojnásob ne. Protože si představte, což vám z válečných oblastí nebude činit velké potíže, že vám za humny vybuchne muniční sklad! I to se u nás stává. A pak abyste dlouho, hodně dlouho trnuli. Než zbylou munici budou moci odvézt někam jinam, kde ať se bojí někdo jiný, než sanují celou oblast,… Abyste si dávali stále pozor, kam šlapete, a to nejen kvůli psím nebo třeba i vašim vlastním exkrementům.

A stejně jako muniční sklad dokážou vybuchovat klidně i chemičky. I to už u nás v Čechách dobře známe.

Jistě, mohli byste se u nás zavřít i uprostřed vašich čtyř stěn. Pokud si je tedy zaplatíte, protože stát nerozdává domy na počkání a těch, kdo by vám je dávali, je na naší politické scéně pořád ještě menšina. Jenže u nás ani doma, ani zamčeni na deset západů, v bezpečí nejste. Málo jen stačí a i zde je po vás. Stačí nějaká ta i skrytá závada na elektroinstalaci a uhoříte.

Stačí nedokonalý nebo špatně vyčištěný komín a rázem můžete pozbýt všeho. A pokud přežijete, není vyloučeno, že nejen že nenaleznete u nikoho zastání, ale budete navrch ještě pokutováni od hasičů za to, že jste možná zanedbali údržbu komína.

A uvnitř vaší nemovitosti se též nejednou skrývají neviditelní zabijáci další. Ti, které nevnímáte, ale jsou tam a dříve či později vás dokážou přivést do hrobu, neskonáte-li dřív z jiného důvodu. Takový radon a azbest, to vážně není legrace, o plynu z nesprávně fungující karmy ani nemluvě.

Dýchat tyto skryté nepřátele, to je možná stejně nebezpečné jako dýchat „na čerstvém vzduchu“. Kde u nás nejednou i vidíte, co dýcháte.

A do vašeho domova se vám může vetřít i další nepřítel. Ten, jenž má v oblibě putovat vodovodním potrubím. A taková legionella vás může zdravotně poškodit a ty oslabenější z vás klidně i zabít. Osprchujete se, ten prevít vám s kapénkami nalétá do dýchacích cest, dostanete zápal plic a jdete do kytek…

Jenže zkuste se preventivně nemýt! Legionellám se tím možná vyhnete, jenže v Čechách je hygiena důležitá a bez ní si pro změnu vcelku snadno můžete pořídit žloutenku. Která je rovněž pěkně nepěkný prevít.

A i když se všemu zmíněnému vyhnete, pořád nebudete mít vyhráno. Protože těch nebezpečí u nás bylo, je a bude… Česká země je malá… a těžko se v ní někam schováte, rozhodne-li se třeba Temelín opičit po svých kamarádech Černobylu a Fukušimě…

A tak vážně jděte či jeďte jinam! Neriskujte své vzácné životy jenom proto, abyste je pak i nadále riskovali, jen pro změnu u nás. Vyhněte se české zemi a nechte nás tu strádat samotné. Neobětujte se s námi! Mějte rozum!