Vážení migranti. Doteď jsem se vám snažil vaše pošetilé počínání rozmluvit vcelku mírným způsobem. Říkal jsem si, že třeba nevíte, co a jak, a chtěl jsem vám leccos vysvětlit. Ale když přitvrzujete vy, přitvrdím s dovolením i já.
Navzdory mým předchozím moudrým radám se i nadále snažíte proniknout do Evropy, tedy do domnělého ráje zvaného Evropská unie. Ať to stojí, co to stojí.
Ne že byste byli v minulosti vždy mírumilovnými beránky, ale to, co lze nyní vidět na řecko-makedonské hranici, už vážně přeháníte.
Zatímco Makedonci začali stavět na svých hranicích plot, a to z vysloveně humánních důvodů, tedy proto, aby se do Evropy, kam se všichni nemůžete vejít, dostali přednostně ti, kdo prchají před válkou a pomoc tak potřebují především, jak si počínáte vy?
Jeden z vás vylezl na střechu vlaku a byl vážně zraněn elektrickým proudem, a jako by snad za to mohli Makedonci a ne on sám, začal váš naštvaný dav útočit na tamní svou zemi bránící policisty. Začali jste na strážce zákona házet kamení a vyvolali tak odvetnou reakci v podobě slzného plynu a zábleskových granátů. Jenom a pouze proto, že se do Evropy chtějí dostat i ti z vás, kdo si jenom a pouze chtějí ekonomicky pomoci a doma nejsou ohroženi. Íránci, Pákistánci, Maročané a další z vašich řad se nehodlají smířit s tím, že je tu ráj na zemi nečeká, opovrhují i pomocí, již jim nabídlo Řecko a jež spočívá v možnosti vrátit se autobusem zpět do záchytných zařízení v Aténách.
Chcete sem. Všichni a rychle, nejlépe okamžitě. Už se chcete povalovat ve svých vysněných palácích, hodovat, rozhazovat peníze plnými hrstmi, obcovat s krásnými děvami a co já vím co ještě. A když musíte čekat pár dní ve zhoršujícím se počasí, chováte se jako…
Prostě jako ta zvířata, jež jsou muslimy ve vašich řadách považována za nečistá a tito by je nevzali do úst. Chcete si prorazit cestu do vytoužené Evropské unie.
A proč to? Pro vaše nereálné sny o rajském životě. Ve který věříte, protože jste zřejmě nikdy nenahlédli do evropských učebnic. Z čehož by možná leckomu z vás zatrnulo.
Protože víte, co mimo jiné patří ke „kulturním tradicím“ Evropy? Dovolte mi, abych vám představil alespoň několik výjevů z evropských dějin.
Slyšeli jste například někdy o upalování čarodějnic? Kdykoliv se ve společnosti odehrávalo něco nemilého, od „uhranutého“ dobytka až po morové rány, našli se „viníci“ či „vinice“, tedy čarodějnice, nad nimiž bývat vyřčen ortel: „Upálit!“ A dokážete si představit, že by se ve vaší nové domovině objevila třeba tuberkulóza nebo v živočišné výrobě klesly přírůstky a vás coby „jiné“ za to zaživa upálili? A tato tradice, pálení čarodějnic, se u nás dochovala vlastně dodnes. Skutečně!
A nejen čarodějnice byly upalovány. Na hranici končili i ti, kdo se protivili převládajícímu náboženskému směru, a to i tehdy, nešlo-li o zase až tak dramatické rozdíly. Vzpomeňme třeba jenom Jana Husa. Který nebyl ani zdaleka takovým odpůrcem zde panujících náboženských poměrů, jako byste byli vy, islamisté. A skončil na hranici.
Ke vcelku rozšířeným „kratochvílím“ patřilo dále i uvazování na pranýř,
ukřižování,
kamenování,
uvrhnutí do hladomorny,
lámání kolem,
věšení na šibenici,
natahování na skřipec,
stínání hlav,
posílání na galeje,
používání španělské boty
či železné panny,
naražení na kůl, máchání ve Vltavě, pohřbívání zaživa, lití olova do ran,…
A řekněte sami! Vážně vám ten současný boj na hranicích s cílem proklestit si cestu vpřed stojí za to? Vážně chcete za každou cenu mezi takové, jako jsme my Evropani? Vážně chcete být jedněmi z nás? Když jsme se za takovéto počínání dodnes vesměs nikomu ani neomluvili a leckdy bychom dokonce byli svolní ho opět na leckoho použít…
