Předbíhám dobu. Ale nechci, aby v budoucnu vypukl takový chaos, jaký provází naši současnost, a proto přicházím s mou nabídkou v předstihu. Aby se s ní počítalo, až to jednoho dne přijde.
Jsem v jádru humanista, a ne že ne. A proto se pochopitelně dobrovolně hlásím. Nezmění-li se nic v mém životě zásadním způsobem, nebudu-li těmi z druhé strany barikády ožebračen, vyhnán či dokonce odstraněn, nabízím, až to v budoucnu přijde, ubytování v mé chatě pěti uprchlíkům z jejich osudem krutě stižené vlasti. Případně pak, bylo-li by to nezbytné, nabízím těmto i možnost provizorního ubytování v kůlně, případně ve stanech na mém trávníku; o čemž sice vím, že by to nebylo hodné civilizované evropské země, jenže vskutku nic lepšího už pak nabídnout nemohu.
Nabízím tam dotyčným pitnou vodu, zeleninu a ovoce ze zahrádky. Plus vcelku vlídné přijetí ze strany českých i holandských sousedů, kteří by se nejspíše též ochotně zapojili do přerozdělování těchto nešťastníků.
Má nabídka platí bez rozdílu pro všechny v budoucnu v jejich nám nedaleké vlasti diskriminované. Tedy pro onu nešťastnou německojazyčnou, ateistickou nebo křesťanskou bílou menšinu z Německa a Rakouska, utlačovanou v jejích domovinách muslimsko-černošskou většinou. Pro ty, pro něž v oněch končinách už nebude místo, kteří tam budou ohroženi nejednou snad i na životě. Přičemž pak u mne budou mít přednost ti z oněch uprchlíků, kteří byli dříve sudetskými našinci, a jejich potomci, prokazatelně svolní k návratu k rodným kořenům a ochotní využít nabídky českého azylu.
Jsa patřičně jazykově vybaven, jsem jim ochoten a schopen nabídnout i občasné tlumočnické služby na úřadech, jsem svolný tolerovat jejich názory, věda, že na rozdíl od dávné minulosti už nikdy nebudou žádat „Heim ins Reich“ a naopak budou dozajista ochotní podílet se na obraně naší země před černěmeckou či arabkouskou agresí.
Jsem připraven těmto lidem, pozbyvším domova, pomoci. Pokud se rozhodnou prchnout sem a ne jít za lepším učiněný světa kraj, možná až do Afriky. Nabízím jim vše zmíněné, tedy to, co nabídnout mohu. Protože chápu jejich neradostný osud. Osud, který je v budoucnu potká. Protože jinak to – podle dnešního stavu věcí soudě – ani dopadnout nemůže.
