Asi by vám to měl někdo konečně říci. Jenže se k tomu zřejmě nikdo nemá. Ti, kdo vás tu nechtějí, vám dávají najevo většinou pouze toto, a ti, kdo vás tu chtějí, vám o tomtéž neřeknou, protože co by, kdyby…
A politici se s nějakým informováním zdržovat nebudou. Těm jde jenom o to, aby se líbili na všechny strany, v důsledku čehož se nelíbí nikomu.
A tak bych si to dovolil pro vás sepsat já. Aspoň tak v hrubých rysech.
Usmyslíte-li si, že je pro vás přesídlení do Evropy tím pravým, pak v předstihu vězte, že…
O vás nikde nebudou stát. Říká-li vám někdo veřejně, že vás ve své zemi přijme, vězte, že je buď za takovéto řečičky placený nebo to musí říkat z důvodu pochybné politické korektnosti. A zaslechnete-li sliby dejme tomu některých politiků, že se vás ujmou, vězte, že i myslí-li to upřímně, nebudou to oni, s nimiž budete bok po boku žít. A prostí lidé nejsou politici. Prostým lidem nejde o to, udržet se u koryta, ale o to, mít aspoň něco ve svém žlabu, jenž jim osud dal do vínku.
Slibují-li vám (nevím kdo), jak občas zaznívá, že tu dostanete automaticky dejme tomu dům, zkuste si sami odpovědět na otázku, proč je v evropských zemích tolik i vlastních bezdomovců.
Říkají-li vám, že si tu přijdete na ohromnou hromadu peněz, zkuste si odpovědět na otázku, proč je tady tolik chudých. Kteří kolikrát i vybírají popelnice.
Věříte-li, že si ony peníze zasloužíte svojí prací, pak vám položím pár naprosto nezáludných otázek. Třeba… Domluvíte se se svým potenciálním zaměstnavatelem? Znáte stejný jazyk jako on? Je totiž málo těch, kdo s vámi budou komunikovat v cizím jazyce, mají-li svých nezaměstnaných k dispozici dost. Chcete-li rozjet živnost, víte, jak na to, jaké jsou místní zákony a předpisy? A máte na to finance? Máte objekt? Máte kvalifikaci? A bude o váš předmět činnosti zájem? Co totiž platí u vás, nemusí nezbytně platit (a také neplatí) tady.
Jste připraveni na to, že tu budete v naprosté většině zemí nejspíše sami? Zejména vy afričtí černoši, mající tak často ve zvyku žít pospolu. Že je tu takových jako vy pomálu, leckde pak „své“ nenajdete vůbec.
Vážně chcete risknout utopení se v moři? Nebo udušení se někde v kamionu, jak se před pár dny stalo v Rakousku? Chcete zmrznout v podvozku letadla, udusit se v jeho zavazadlovém prostoru, doufat, že během dlouhé cesty nespadnete z provizorní skrýše mezi kola vlaku? Chcete se nechat ušlapat někde v tlačenici sobě podobných, chcete se dostat do křížku s ostrahou hranic či policií, které s vámi nemusí vždy jednat v rukavičkách?
Chcete se vláčet neskutečnou dálku nehostinnými místy, kde vám často nikdo ani kůrku chleba nepodá? Kde budete muset silou překonávat ploty a jiné bariéry? Během kteréžto cesty nenaleznete nikde zastání nejen před místními, ale ani před sobě blízkými? Kde nenajdete střechu nad hlavou a setkáte-li se s něčím, pak leda se záští?
Dáte vše, co máte, abyste byli nakonec posledními z posledních? Poté, co třeba v Česku skončíte na nějakou dobu zavření. Co se ocitnete vlastně v pozici novodobých nevolníků černého bílého masa, jež si evropské země přehazují jako horký brambor.
Občas sice zazní, že vás Evropa potřebuje, ale nenechte se zmást. Zaznělo už sice třeba, že by se nám na venkově hodili prchající syrští lékaři; jenže nečekejte, že přijdete a začnete léčit! Se svým cizím vzděláním a praxí nepovažovanou za právě důvěryhodnou. Říká se, že vás potřebujeme, abyste vzali práci, o niž místní nestojí, ale napadlo vás zamyslet se nad tím, proč že o ni nestojí? Protože není prací snů. Nečekejte, že byli-li jste doma vyšší či střední třídou, touto zůstanete i zde. Nezůstanete. Budete lidmi druhé či ještě nižší kategorie. Vy určitě, vaše děti dost pravděpodobně,…
Nikdo kromě pár humanistů z profese na vás nečeká. Vlastně snad ještě extremisté, kteří na vás ale čekají pro to, co vy od zdejších končin neočekáváte. Aby dělali to, co je jim vlastní. Aby vám v maximální možné míře dělali ze života peklo.
Nic nového pod sluncem. Pro našince. Pro vás ale asi ano. Když je vás migrantů tolik. Já osobně bych dvakrát měřil, než bych do něčeho podobného říznul. A pak bych to změřil ještě aspoň desetkrát. A ještě nejmíň jednou do foroty. Velice bych zvažoval, zda je lepší být tím, čím člověk je, nebo projít tímhle.
Že se tu po vás (prozatím) nestřílí, není důkazem, že vás tu čekáme s otevřenou náručí.
Čímž jsem u konce. A mám alibi. Jestli nebudete s evropským servisem spokojeni, na mě si nestěžujte. Já vás varoval.
