Mandát by byl fajn…

Dalo by se říci, že pan ministr Dienstbier bude smutný, na rozdíl od většiny naší populace. Protože dojde na přání prostých Čechů, zatímco známý milovník imigrantů ostrouhá. Skoro se tomu nechce věřit, ale prý je to tak.

Náš premiér Sobotka totiž dostal mandát (http://www.novinky.cz/domaci/397776-vracet-uprchliky-z-recka-do-turecka-sobotka-ma-mandat-na-dalsi-summit.html) na další jednání Evropské rady, jež se uskuteční ve dnech 17. a 18. března v Bruselu. Naše vláda rozhodla, že má pan Sobotka prosazovat, aby začalo vracení nelegálních uprchlíků z Řecka do Turecka. Česká vláda podle tohoto našeho reprezentanta chce, aby urychleně začalo fungovat navracení migrantů z Řecka do Turecka, a současně odmítá, aby dohoda s Tureckem představovala jakékoliv nové závazky zemí Evropské unie v této záležitosti. Turkům už se tak nemá více ustupovat v otázkách víz a možného členství jejich země v Evropské unii, čímž tito doposud komplikují jednání.

Takže je to vlastně skvělé. Vláda se za nás, kdo tu nezvané hosty nechceme, postavila. Bude prosazovat, aby tito byli posíláni zpět za schengenské hranice, do Turecka. Hurá!

Jenže… znáte to…

Už jsme tu kdysi jeden mandát měli. Naše vláda tehdy skoro jako jeden muž odmítala jakékoliv kvóty běženců, jež bychom u nás měli povinně přijímat. Byla jasně proti. A pak nás přehlasovala hrstka docela obyčejných ministrů vnitra a rázem bylo vše jinak. A dnes novým mandátem obdařený pan Sobotka nám to tehdy krásně vysvětlil. Že ty kvóty přijmout musíme, aby nám naši spoluevropané byli ochotni naslouchat a vzali nás v potaz, až se bude jednat o kvótách dalších…

A teď má naše vláda žádat, aby byli nevítaní hosté vráceni do Turecka, aby byli posláni pryč.

Jenže v tutéž chvíli ke mně doputovala informace (http://zahranicni.eurozpravy.cz/eu/148864-prulom-v-uprchlicke-krizi-tezko-rekl-schulz-k-summitu-a-kritizoval-stredni-evropu/) od předsedy Evropského parlamentu Martina Schulze, podle něhož vracení všech migrantů z řeckých ostrovů nesmí odporovat mezinárodnímu a evropskému právu. A tak by se prý vlastně nějaká významnější změna konat neměla. Podle něj se musí představitelé osmadvacítky nejdříve dohodnout, jak chránit hranice Evropské unie a jak se o migranty dělit. Napřed musí fungovat už loni dohodnuté, tedy nám nedobrovolně dohodnuté, přerozdělení 160.000 běženců v Evropě, což jsem už zmínil výše. A také se musí skoncovat s nějakými národní limity pro počty běženců, s individuálními řešeními migrační krize jednotlivými státy. Migranti se do budoucna musí řešit jen na evropské úrovni, protože nějaký plot je nezastaví, a nelze být optimisty, dokud bude muset Evropská rada rozhodovat jednomyslně. Protože jsou trable s těmi hroznými Středoevropany, kteří u sebe migranty přijímat nechtějí.

Pan premiér Sobotka má tedy náš mandát žádat, aby se migranti vraceli do Turecka. Předseda Evropského parlamentu, stojící tu ideově za paní kancléřkou Merkelovou, chce, aby se hlavně přerozdělovalo a aby se zatnul tipec těm rebelantům ze střední Evropy. Aby se v EU nemuselo rozhodovat jednomyslně, aby Evropa mohla rozhodovat klidně i o nás bez nás.

Jeden z pánů bude nakonec zřejmě muset ustoupit. A není věru těžké uhodnout, jak velké nám dávám šance. Že se pan Sobotka jednoho dne zase nevrátí s tím, že… zkrátka budeme migranty přijímat a přijímat, platit a platit… a doufat, že nám za to naši evropští partneři budou snad někdy ochotni alespoň naslouchat.