Tak má zřejmě Evropská unie příliš mnoho peněz. Tolik, že vůbec neví, co s nimi. A když se je nedaří udat jinde, nezbývá, než sáhnout k osvědčené metodě. Tedy vrazit je do zemí, které jich tolik nemají. Třeba do… Afriky.
Takového názoru je dnes třeba německý ministr vnitra Thomas de Maiziere (http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/399372-nemecky-ministr-navrhuje-uzavrit-dohodu-o-uprchlicich-i-se-severni-afrikou.html). Jenž tedy neříká, že máme peněz nazbyt, to aby snad nepopudil své sociálně slabé spoluevropany, ale přesto je názoru, že utrácet je třeba. Že je to vlastně prima nápad…
… investovat peníze, jež se nám dosud nepodařilo utratit v Turecku, v některých afrických zemích. A to „osvědčeným způsobem“.
Pan ministr zkrátka navrhuje, abychom podobně jako se zmíněným Tureckem uzavřeli dohodu o uprchlících i se severní Afrikou. Protože se už nyní počíná ukazovat smutná pravda, že podplacením jediné země se problém zvaný migrační vlna nezastaví. A než abychom byli nějak nekorektní nebo snad dokonce zlí a krutí…
A tak by se měla stejná smlouva uzavřít i se severoafrickými zeměmi. Protože ač si sám pan de Maiziere optimisticky lebedí, že je vrchol migrační krize za námi a počty migrantů klesají, Rakušané jsou jiného názoru a podle ministra obrany našich jižních sousedů hrozí nárůst počtu migrantů mířících ze severní Afriky přes Středozemní moře; a Rakousko tak hodlá na své hranice s Itálií dokonce poslat vojáky.
Mělo by se tedy začít jednat rovněž se zeměmi severní Afriky, říká pan de Maiziere. Mohla by se u nich třeba zřídit přijímací centra pro navracené uprchlíky a ony země by na oplátku získaly humanitární programy financované Evropskou unií.
Sice by to podle pana ministra u domácího publika nejspíše narazilo na odpor, protože se leckomu nelíbí ani už uzavřená dohoda s Tureckem, jenže… znáte to už od paní Merkelové. „Nějak se to zvládne.“
Zejména pokud z toho poplyne naděje, že u nás nebudou migranti tak rychle přibývat a nevyvstane tak nerudovská otázka „kam s nimi“.
A tak pan ministr přišel s nápadem. Zaplatíme a bude klid.
Prozatím.
Protože svět už dávno ví své. Už dlouho vidíme, co se na severu Afriky děje. Třeba i naše ministerstvo zahraničí varuje, že kvůli teroristům není záhodno cestovat do některých oblastí Egypta (http://www.mzv.cz/jnp/cz/cestujeme/aktualni_doporuceni_a_varovani/egypt_aktualni_doporuceni_k_cestam_4.html), v Libyi je to prý s teroristy ještě daleko horší (http://www.mzv.cz/jnp/cz/cestujeme/aktualni_doporuceni_a_varovani/libye_varovani_pred_cestami_3.html), Tunisko na tom není o mnoho lépe (http://www.mzv.cz/jnp/cz/cestujeme/aktualni_doporuceni_a_varovani/tunisko_aktualni_doporuceni_k_cestam_1.html), v Alžírsku aby prý kvůli teroristům a jiným pochybným existencím člověk neopouštěl města na severu země (http://www.mzv.cz/jnp/cz/cestujeme/aktualni_doporuceni_a_varovani/alzirsko_bezpecnostni_situace.html).
A hned kousek pod nimi máme země, o nichž se ani rozepisovat netřeba. Eritrea, Súdán, Čad, Mali,… Co název, to (teroristický) pojem.
A dnes tam máme podle pana de Maiziera nacpat hromadu peněz za zadržování uprchlíků. A zítra? Zítra uvidíme,… kolik z těch peněz nakonec poslouží namísto konání dobra teroristům k nákupu zbraní. Jež pak tito použijí třeba právě proti nám.
Ale ono se to nějak zvládne… Hlavně když dnes budeme ve větší pohodě. A po nás potopa.
