Důchodová komise složená ze zástupců koaličních stran, opozice, demografů, ekonomů, sociologů a zástupců odborů a zaměstnavatelských svazů na závěr své letošní činnosti nenabídla vládě žádné nové návrhy.
Jak si postesknul její předseda Martin Potůček (http://zpravy.aktualne.cz/finance/jak-zmenit-duchody-dalsi-navrhy-nemame-potrebujeme-jasnejsi/r~5a00b3089f6811e5bc8c002590604f2e/), nemohla tak učinit. Protože k tomu, aby mohla hloubat nad tím, jak měnit důchody, potřebuje jasnější zadání od politiků, jichž se ale nedostává. A tudíž po letošním posledním jednání důchodové komise nemohl zmíněný pán nic jiného, než sdělit, že poslední doporučení byla komisí vládě dána v květnu letošního roku.
Protože je to těžké. Všichni ti, kdo jsou v komisi zastoupeni, mají hodně pestré názory na to, kam by se měla oblast důchodů dále ubírat, a najít shodu je tak náramně obtížné. A když kvůli zanedbanému výzkumu navíc scházejí poznatky, o které by bylo třeba se opřít, to je práce dvojnásob obtížná.
A aby toho snad nebylo málo, je prý práce komise soustředěna převážně do činnosti jednotlivých pracovních týmů a tam se politici většinou neobtěžují docházet; a když pak přijdou na jednání komise, leckdy neví, která bije.
A když se pak komise na něčem usnese, může stejně jenom radit; a vláda a poslanci s jejími návrhy stejně naloží podle svého vlastního uvážení. Někdy je přijmou, někdy upraví, někdy odmítnou. A většinou právě odmítnou nebo přepracují k nepoznání. A pak máme to, co máme.
Zrušil se třeba narychlo připravený a sotva spuštěný druhý důchodový pilíř, zatímco pilíř třetí se od příštího roku otevře i pro děti a (podle momentální verze) budou patnáctiprocentní daně z jeho výnosu zproštěni ti, kdo si nechají peníze z tohoto vyplácet po dobu minimálně deseti let.
O rok později by měly začít platit další novoty, spočívající v tom, že se bude důchodový věk po roce 2030 každých pět let přehodnocovat a že platby sociálního pojištění budou záviset na počtu tím kterým člověkem vychovávaných dětí, oněch budoucích plátců.
A některá další doporučení komise už jsou prý ve fázi přípravy zákonů, některá schválil Senát, o některých složitějších se diskutuje. Naději na úspěch prý má návrh na změnu základu pro valorizaci důchodů, o němž by se mělo brzy hlasovat, protože důchodci byli v posledních dvou desítkách let více postihováni inflací, což spočítalo ministerstvo práce a sociálních věcí.
Příští rok prý budou na půdě Poslanecké sněmovny uspořádány kulaté stoly, u nichž by se měli poslanci všech politických stran vymáčknout, jaké zásadní změny by se měly v budoucnu řádně připravit a realizovat, měla by vzniknout takzvaná cestovní mapa důchodové reformy, tedy impuls, jenž by měl připravit půdu pro strukturální změny důchodového systému na základě širokého politického konsensu.
Politici by prý měli jasněji říci, jaké změny chtějí v důchodovém systému udělat. Komise by potřebovala mít větší jistotu. Vědět, jaké jsou priority našich politiků a na kterých se tito shodnou. Shodnou-li se.
Ovšem přesto komise podle slov jejího předsedy odvedla velký kus práce, jež se však zatím bezprostředně nepromítla do řady návrhů. Bude i v příštím roce pokračovat ve své práci a svým způsobem se za pochodu učit, jak pracovat efektivněji.
Bude se zabývat tím, jak reformovat, jak reformovat zreformované, jak reformovat reformy reforem. Bude žádat jistoty od politiků, jejichž osud je (nejen) dlouhodobě nejistý. Bude vymýšlet, co s naší budoucností, co s našimi seniory.
Kteří budou mít nadále své jisté. Své jediné jisté. A to to, že nemají nic jisté. Snad kromě smíšených pocitů z toho, že „pro jejich blaho“ pilně pracuje důchodová komise, jejíž chlebodárci ji neberou nikterak vážně. Ale na rozdíl od důchodců jí aspoň slušně platí.
