Má Evropa stejný metr?

Naše země a Francie leží na stejném kontinentu. A nejen to. Hospodářsky, politicky, ba i vojensky patříme do stejné „party“, jsme „kamarádi“. Což by mělo mimo jiné i znamenat, že se u nás měří stejným metrem.

A možná tomu tak někdy i je a bude. Ale přesto… přesto se mi tomu nyní nechce věřit, postavím-li vedle sebe dvě zprávy, jež mi internet přinesl v poslední době.

Francouzi kupříkladu počítají s tím, že brzy obnoví přímé letecké spojení s Íránem. Nic proti tomu. Když už po loňském uzavření mezinárodní dohody o íránském jaderném programu došlo mezi oběma zeměmi ke zlepšení vzájemných vztahů. Jenže to má zároveň i jeden háček. Letušky Air France totiž odmítají při přistání v Íránu nosit šátek zahalující hlavu (http://www.denik.cz/ze_sveta/letusky-air-france-odmitaji-nosit-satek-pri-pristani-v-iranu-20160402.html). Což je pro všechny ženy v Íránu už od islámské revoluce v sedmdesátých letech povinné a nedodržování tohoto se tam trestá vysokou pokutou.

Letušky a další zaměstnankyně Air France si ale postavily (nezahalenou) hlavu. Povinné nošení šátku v práci se jim nelíbí, stejně jako třeba to, že si ženský letecký personál na linkách do Íránu nemůže jako na těch ostatních vybrat mezi uniformou se sukní a s kalhotami a že zde musí nosit podle firemního interního sdělení jenom kalhoty, dlouhou vestu a hned od vystoupení z letadla i firemní šátek plně zakrývající vlasy.

Odbory Air France žádají, aby byla takováto povinnost zrušena, aby se jejich ženy mohly samy rozhodnout, zda šátek budou či nebudou hned při odchodu od letadla nosit. Protože přece mají své osobní svobody! Což neznamená, že by Francouzky neměly dodržovat íránské zákony a zvyky. Že ve svém volnu šátek pochopitelně v ulicích Teheránu nosit budou; ale neměly by ho povinně nosit při plnění služebních povinností. Odbory jsou nespokojené a nebude-li jim vyhověno, hrozí stávkou.

U nás zatím byla počátkem letošního roku podána žaloba studentky Střední zdravotnické školy v Praze 10, jíž stejně jako dvěma dalším studentkám zmíněná škola dříve zakázala školním řádem nosit ve škole hidžáb (http://echo24.cz/a/it47H/prazska-skola-ji-zakazala-hidzab-ted-studentka-skolu-zaluje). Prý jenom kvůli tomu zmíněné dvě muslimské studentky odešly v roce 2013 ze školy. A dostalo se jim tehdy zastání i ze strany naší ombudsmanky, jež toto označila za nepřímou diskriminaci. Protože zákaz nošení jakýchkoliv pokrývek hlavy v oné škole se prý nemohl vztahovat na muslimský šátek zahalující vlasy a krk, jenž je projevem jejich náboženství navenek. A ač názor ombudsmanky nesdílel kdekdo, včetně třeba jejího zástupce nebo našeho prezidenta, byla škola nakonec dotlačena k tomu, aby svůj školní řád upravila a dala ředitelce možnost udělit výjimku z náboženských důvodů…

A přesto nyní byla podána zmíněná žaloba. Protože ona studentka byla přece omezena ve svých právech…

Česko i Francie, jak jsem zmínil, jsou vlastně „na jedné lodi“. V obou zemích by mělo vše fungovat stejně nebo alespoň velice podobně.

A co myslíte, bude tomu tak?

Já se obávám, že nikoliv.

Že francouzské letušky sice v cizí zemi budou ctít cizí zákony, ale „na svém písečku“ si před cizími mravy „nesednou na zadek“. Zatímco naše nebohá škola… Dokážete si představit, že by se školské odbory rozhodly třeba i stávkovat proto, že si troufla žádat to, na co má právo?