Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Listopadová (ne)láska

Na ulici panoval právě nepříjemný nečas. Foukal tu studený vítr, který unášel snášející se sněhové vločky a těmito bičoval tváře všech, kdo se do tohoto počasí vydali a nechránili si dostatečně své líce. Jenže takových, kdo do této sloty vyrazili, bylo vskutku pomálu. Ulice se totiž počínala nořit do nadcházející temnoty a v tuto podvečerní hodinu měl už jen málokdo něco natolik neodkladného, aby ho to vyhnalo ven.

Město se pozvolna halilo do stále ponuřejšího a ponuřejšího šera a ulici osvětlovalo jen sporé pouliční osvětlení a několik rozsvícených výloh. Protože v oné době ještě nezářily ani v této ulici sousedící bezprostředně s největším z náměstí jihočeské metropole žádné neony a ani výklady obchodů nebyly tím, čím jsou dnes. Protože to byla jiná doba. Byla to doba pozdně listopadová, kdy se sice již rodila naše současnost, ale minulo se ještě nevzdávalo otěží moci. A byla to doba temna jak v přeneseném, tak i v nepřeneseném smyslu slova.

V oné ulici, spojující dnešní „Lannovku“ s náměstím, jež rovněž tehdy ještě neslo docela jiné pojmenování než dnes, stál k sobě se tisknoucí milenecký pár. Přímo ukázkový příklad toho, jak má milenecký pár vypadat. Dvojice mladých, tisknoucí se chlad nechlad jeden k druhému, a to tak pevně, že by je snad ani vyšší moc nedokázala rozdělit. Dva jako jeden, objímající se natolik, nakolik to jen tehdejší mravy ještě byly ochotné akceptovat. Nevadila jim chumelenice, nevadil jim chlad, nevadil jim ani nějaký ten opozdilec, jenž se tu vzácně na okamžik mihnul, aby posléze opět zmizel někde za nárožím.Stáli tu zaklesnuti jeden do druhého a zdálo se, že snad ani neregistrují ty anonymní postavy, jež se takto kolem nich občas náhodou mihly. Náhodní kolemjdoucí je nezajímali stejně jako oni nezajímali je. Inu, anonymita přece jen už dost velkého města. Anonymita, jíž si tu mohli dopřát, na rozdíl od míst menších, z nichž pocházeli a kde by obdobné počínání dozajista neuniklo pozornosti a bylo posléze dost možná i pranýřováno.Tiskli se k sobě nedaleko od špatně osvětlené výlohy jakéhosi obchodu a navzájem cítili, jak se chvějí. Zdánlivě nic neobvykého, protože tak už tomu v jejich věku a jejich situaci bývá spíše pravidlem. Ovšem nebylo tomu tak úplně tak.Nechvěli se touhou po tom druhém, i když přinejmenším z jeho strany kdo ví… Chvěli se spíše chladem, ale ani ten nebyl hlavní příčinou.Hlavní příčina jejich rozechvění tkvěla jinde. V oné špetce strachu, jenž v jejich duších dosud ležel jako temný stín. V oné obavě, co by, kdyby… Kdyby bylo odhaleni. Kdyby vyšlo najevo, co je mezi nimi. Co je žene do náruče toho druhého, co jim nedopřeje klidu.Tiskla se k němu a objímala jej kolem krku oběma rukama, zatímco on svíral ve svých rukou její boky. Tiskla svou tvář k té jeho a pranic nevadilo, že si nebyli zase až tak rovni. Protože je sice nedělil nebo téměř nedělil věkový rozdíl, ovšem ročník ano. Doba, která již uplynula od počátku jejich vysokoškolských studií. Protože ona už byla v některém z vyšších ročníků, zatímco on,… On byl „bažant“, ovšem již ne poprvé. Protože ne všem se hned napoprvé zadaří.Ale co na tom, že ona vlastně byla „mazák“? Konec konců se nějaké „mazáctví“ na oné škole ani na oněch vysokoškolských kolejích nenosilo. Mladší nebyli ponížení, starší nebyli povýšení. Prostě škola, jakou by taková škola měla být. Tiskla se k němu, jako by se znali odedávna, jako by k sobě už nerozlučně patřili, jako by už měli nakročeno ke společné cestě životem. Jako by… Protože skutečnost byla jiná. Znali se totiž teprve mizerných pár hodin a možná ani tolik ne. Ale to v danou chvíli nehrálo žádnou roli. Seznámili se téhož dne v podvečer, aby se téhož dne opět jednou provždy rozešli. Po tomto krátkém milostném vzplanutí.

Totiž vlastně nemilostném a nevzplanutí, jakkoliv by tomu v onom okamžiku při pohledu na ně sotva někdo uvěřil. Tiskli se k sobě, objímali a líbali nikoliv z lásky. Činili tak kvůli onomu páru, jenž se objevil u nedalekého nároží a jenž na ně v tu chvíli hleděl. Nebo mohl hledět. Kvůli páru naprosto odlišnému od nich.Protože ten druhý pár, kvůli němuž si takto počínali, byl… uniformovaný. Byl tu služebně.Strážci tehdejších pořádků prošli kolem líbajícího se a k sobě se tisknoucího mileneckého páru. Pohlédli na něj se zájmem a možná v duchu i trochu zazáviděli. Protože tu museli mrznout na pochůzce, zatímco ty dva tu hřála láska…Přímo cítil, jak jí buší srdce, navzdory tomu, že je dělily nejen zimní bundy. Tak těsné jejich objetí bylo. A byla věru oprávněnou závist strážníků vzbuzující. S takovou krásnou dívkou by se jistě i oni rádi objímali, kdyby to šlo. Ale nešlo.A tak jen pohlédli na milenecký pár a pokračovali v chůzi. Vzdalovali se, až zmizeli za rohem a v ulici se rozhostil opět klid. Nikde nebylo ani živáčka.Ti dva se stydlivě rozhlédli kolem a on, jist si tím, že jsou tu už vážně sami, povolil stisk. Ona též. Uvolněnýma rukama si sáhla pod svetr, on učinil stejně. Učinili tak proto, že jen a pouze kvůli tomu tady byli.Její hruď vzápětí pozbyla své nadměrné vyvinutosti, ač půvabu naopak nabyla. Protože zpod oděvu vyklouzl – balíček letáků určených k vylepení po tamních zdech. Na kterých se tyto tehdy protistátní tiskoviny vzápětí i zaskvěly.Polepili v rychlosti několik zdí a rozešli se. Protože jejich láska nebyla skutečnou láskou. Jejich objetí byla jen prostředkem posvěceným účelem. „Milovali se“, doufaje, že milenecký pár unikne pozornosti onoho uniformovaného páru příslušníků Veřejné bezpečnosti. A unikli.Oni, dva tehdy protistátní živly, jež se neznaly ještě pár hodin předtím a jež se následně opět rozešly, aby se jejich cesty už nikdy více nezkřížily. Zřejmě. Protože neznal ani její jméno, nevěděl o ní ani nic jiného. A už se to nejspíše nikdy nedozví.Jsem si tím zcela jist. Protože ten on…Ten on jsem byl tehdy já.

Autor: Viktor Pondělík | pondělí 17.11.2014 8:00 | karma článku: 8,88 | přečteno: 2302x
  • Další články autora

Viktor Pondělík

Nebohá země česká

Jestli jsem poslední dobou něco neslyšel, pak to byly nějaké pozitivní zprávy. Skoro jako kdyby se všechno dobré ze světa vytratilo a zbylo jenom to špatné. A jako kdyby se navrch všechno smrsklo na pouhou ekonomiku.

10.7.2022 v 23:13 | Karma: 0 | Přečteno: 68x | Diskuse| Ekonomika

Viktor Pondělík

Skvělý nápad, páni europoslanci

O nás lidech se ví, že si ničíme své životní prostředí. I když se bez přírody neobejdeme, škodíme jí mnoha různými způsoby. A co na to politici?

11.6.2022 v 8:20 | Karma: 0 | Přečteno: 46x | Diskuse| Politika

Viktor Pondělík

Sliby u nás neberou konce

Když člověk poslouchá řeči našich politiků, nejednou skutečně neví, zda se tomu má smát nebo spíš brečet.

14.5.2022 v 15:31 | Karma: 0 | Přečteno: 42x | Diskuse| Ekonomika

Viktor Pondělík

Nejsme zrůdy, bruselata

V uplynulých letech si svět zvyknul označovat nás Čechy za xenofobní smečku, neochotnou pomáhat nešťastným lidem. Stalo se to běžným tématem od chvíle, kdy začala předchozí migrační krize, a všichni víme, jak se tehdy věci měly.

18.4.2022 v 16:09 | Karma: 0 | Přečteno: 10x | Diskuse| Společnost

Viktor Pondělík

Jací my Češi jsme?

Snad jenom někdo úplně slepý a hluchý by dosud neregistroval, jak se naše země utěšeně (nebo neutěšeně?) zaplňuje běženci z Ukrajiny.

21.3.2022 v 16:26 | Karma: 0 | Přečteno: 8x | Diskuse| Společnost
  • Nejčtenější

V Turecku zemřela česká zpěvačka Victoria. Zavraždil ji její vlastní manžel

14. června 2024  8:59,  aktualizováno  11:23

Česká zpěvačka Victoria byla zavražděna v Ankaře. Podle tureckého portálu Hürriyet ji zabil její...

„Ukrajinská sebevražda“. Intriky v Kyjevě čím dál víc frustrují Západ

11. června 2024  19:21

Kádrové změny nezmítají jen ruským ministerstvem obrany, rostoucí pozornost vzbuzují i rošády v...

Brusel zveřejnil 10 kroků pro přijímání migrantů, z nichž se Česko nevyzuje

12. června 2024  18:34

Evropská komise zveřejnila harmonogram, který má zajistit, aby v jednotlivých členských státech EU...

Pravda o střelbě na fakultě. Unikátní rekonstrukce, vrah přišel ve 13:23

17. června 2024

Premium Pravda o střelbě na filozofické fakultě se vynořuje postupně a některé detaily jdou proti tvrzením,...

„Tak dlouho tam ta zrůda byla...“ Zjištění o střelbě na fakultě rozlítila pozůstalé

18. června 2024

Premium Univerzita Karlova i pozůstalí podali stížnosti proti policejním závěrům prosincové střelby na...

V dánské farmaceutické firmě Novo Nordisk znovu hoří, svědci mluví o výbuchu

18. června 2024  17:08

V kancelářích dánské farmaceutické firmy Novo Nordisk podruhé v krátké době hoří. Informuje o tom...

Rusové uvázli v obklíčené fabrice, Ukrajinci na ně házejí americké bomby

18. června 2024

Premium Ukrajinské letectvo na frontě nasadilo americké klouzavé pumy GBU-39, které úspěšně adaptovalo na...

„Nebyla v pořádku.“ ČT se omluvila exposlanci Severovi za reportáž o jeho stíhání

18. června 2024  16:55

Bývalý poslanec KDU-ČSL Pavel Severa se po bezmála dvou a půl letech dočkal omluvy České televize...

Usmíří se Česko se Slovenskem? Chceme o návratu konzultací jednat, řekl Lipavský

18. června 2024  16:48

Vzájemné vztahy mezi Českem a Slovenskem jsou nadstandardní a je třeba o ně dbát, vůle k tomu je na...

  • Počet článků 1394
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 1273x
Od chvíle, kdy jsem se narodil, uplynulo již plus mínus devět pětiletek. A mám-li se za těmito ohlédnout, pak o sobě mohu zmínit třeba to, že jsem strávil řádově dvě desetiletí ve školních škamnách, od mateřské po vysokou školu, abych poté většinu své profesní dráhy strávil tamtéž, jen na opačné straně barikády. Pomineme-li tedy závratnou kariéru, již jsem započal coby hotelový recepční a ukončil až na daleko významnějším postu topiče tamtéž. K mým koníčkům patří již od počátku milénia zejména mé každoroční anabáze do mojí milované druhé domoviny, Jihoafrické republiky, a pokud pak setrvávám na naší polokouli, nejraději píši a píši a píši, aby měli ti, kdo umí číst, co číst, pokud to chtějí číst.

Seznam rubrik