Lepší bude rovnou zabít!

Předpokládám, že všude ve vyspělé Evropě platí, že život je to nejcennější, co člověk má. A že se má na tento někomu sáhnout teprve ve chvíli, kdy už vážně všechny jiné možnosti řešení situace selhaly.

Avšak přesto si nyní dovoluji vyjádřit kacířskou domněnku, že to možná nebude až tak úplně pravda. Že jsou chvíle, kdy je lepší snad i zabít, než se pokoušet najít humánnější řešení. Ať se to někomu líbí nebo nikoliv.

Nejsem žádný sadista, žádný netvor. Prostě jsem k tomuto pocitu dospěl ve chvíli, kdy jsem si na nejednom internetovém médiu přečetl informaci o jisté sedmnáctileté Dánce (http://zpravy.aktualne.cz/zahranici/danka-ktera-zahnala-peprovym-sprejem-sexualniho-utocnika-dos/r~f0c72d1ec45511e5ae64002590604f2e/).

To, co ji postihlo, by si každý normální člověk rád odpustil. Prostě se stala další v řadě žen, jež se ve městě Sönderborg dočkaly sexuálního obtěžování. Nejspíše ze strany žadatele o azyl, jak už bývá poslední dobou ve „vyspělé“ části Evropy zvykem, což je ale tentokrát podružné.

Prostě se ji tam pokusil znásilnit anglicky hovořící cizinec. Srazil ji na zem, rozepnul jí kalhoty a snažil se ji svléknout. Jenže nakonec neuspěl a zřejmě může být rád, že se mu neukojenému aspoň podařilo uprchnout z místa činu. Protože se dočkal něčeho, s čím zřejmě nepočítal.

Děvče mělo a použilo slzný plyn. A tak útočníkovi zůstaly doslova i v přeneseném smyslu slova akorát tak oči pro pláč. Jenže… děvčeti také.

Protože v Dánsku se pepřový sprej nesmí vlastnit ani používat. A tak se dívčina zbraň obrátila i proti ní samotné.

Má za toto porušení tamního zákona podle policejního mluvčího zaplatit pokutu. V přepočtu nějakých našich osmnáct stovek. Protože tím, že tento obranný prostředek měla, porušila zákon. Z pohledu každého soudného člověka něco zcela nelogického, ale je tomu tak.

Bude stíhána. Možná na rozdíl od útočníka samotného, jemuž se, jak jsem zmínil, podařilo uprchnout. Protože i tamní policie sama přiznává, že nemá dost lidí v ulicích a tudíž tam není schopna zaručit klid a bezpečí.

V Dánsku to v souvislosti s tímto případem naprosto logicky vře. Není divu, že se to Dánům ani trochu nelíbí, a pro našince není nijak udivujícím ani to, že se projevila vlna solidarity a našlo se dost lidí, ochotných za děvče onu pokutu zaplatit. Což je sice hezké, ale nic neřešící.

Protože zákaz je jednou zákaz. A kdo překročí zákon, bývá potrestán. Pokud ho chytí. A tentokrát „chytili“ jenom oběť. Která si odskáče fakt, že se bránila. A to velice humánně, leč nezákonně.

A tak, jak jsem zmínil v úvodu, bude asi lepší, budou-li podobní útočníci v budoucnu rovnou zabiti. Pokud si na to oběť samozřejmě troufne. Protože na rozdíl od pepřových sprejů, aspoň pokud je mi známo, tam není zakázáno vlastnit a používat dejme tomu pořádný kuchyňský nůž. Za jehož použití takové oběti takto zrůdná pokuta hrozit nebude.

Pokud tedy Dánové nejsou tak „útlocitní“, jako nejednou v minulosti byly třeba i naše orgány. Za každou cenu žádající, aby byla taková obrana „přiměřená“.

Protože je otázka, co je přiměřené v takovém Dánsku, když je obyčejný slzák na indexu. Zda je možno použít dejme tomu nůž ve chvíli, kdy agresivní útočník vytasí možná i jenom svou jedinou „zbraň“.

Ale asi nebude jiného východiska. Když už člověk, který se nedovolá pomoci, nesmí násilníka ani rozplakat…