Ač jsme to tenkrát nechtěli slyšet a mnozí z nás mu tato slova zazlívali, museli jsme si s odstupem času přiznat, že říkal, totiž zpíval, pravdu. Namísto aby jásal nad změnou poměrů u nás, spustil o tom, kterak…
„Demokracie rozkvétá, byť s kosmetickou vadou. Ti kteří kradli po léta, dnes dvojnásobně kradou…“ A tak dále. Možná si ještě na tu píseň vzpomínáte (https://www.youtube.com/watch?v=_1qqFvEQ42o).
Měl pravdu. A když tak pročítám zpravodajství posledních dní, nemohu se zbavit dojmu, že se pomalu blíží naplnění jeho dalšího „proroctví“. Že mu, byť až dlouho po jeho smrti, budeme opět s nevolí muset dát za pravdu. Protože to, co už dávno vyzpíval, se nyní pozvolna stává realitou.
Odehrává se to už delší čas, ale teprve poslední dobou to, zdá se, graduje. Zprvu se zdálo, že je to vlastně v pořádku, ba že je to to nejlepší, co nás mohlo potkat. Pak se vloudila nejistota, první pochybnosti, první neututlatelná selhání a trable, první problémy většího a většího rozsahu. A dnes to téměř vrcholí. „Darwinova teorie“ v Krylově podání.
Znělo to tenkrát vcelku jako úsměvná utopie. Jako něco, co je zkraje pravdivé, ale pak se to mění v „pohádku“ a nakonec v něco nepředstavitelného, nemožného. Protože kdo by to tak zakončoval, že? Když jsme konečně dosáhli svobody, jíž se byl jen málokdo ochoten zříci.
Ale je to tady. Tedy ještě není, ale už máme hodně nakročeno a nevidno důvodu, pro který bychom snad měli ucuknout.
Už i náš ministr vnitra Chovanec uvažuje o tom, že by se v případě masového náporu imigrantů mohly nasadit k ochraně hranic donedávna nemyslitelné síly. Mimo policie třeba i příslušníci vězeňské služby nebo celní správy a případně i armáda. Ti všichni jsou prý k tomuto kroku připraveni, pokud by nás postihl masový nápor běženců. Policie sice zvýšila kontroly a zesílila opatření v krajích sousedících s Rakouskem, ovšem to by prý dlouhodoběji nemuselo stačit, protože výrazně stoupá počet migrantů směřujících na sever.
A tak tu máme nejen začátek či střed, ale pomalu i konec Krylova Darwina (https://www.youtube.com/watch?v=I17iIBV2HPg). Je sice dávnou minulostí čas, kdy „k zabránění panice roztáhly se dráty, vyznačily hranice, a tak vznikly státy“, kdy „hajný řečnil o míru, o nadšení z práce“ a „z jelenů nadělali ovce“ a kdy jsme se v postavení zoufalém pokoušeli přežít, protože „lépe býti mývalem, nežli vůbec nežít“, kdy se objevil jedinec mezi ptakopysky, řka, že „Odstraníme hranice! Otevřeme dvéře! Dáme místo v kronice ptakopysčí éře.“, jenže přetrvává doba, kdy „zatímco se velmoži těší svému vlivu, lidstvo už se nemnoží - oddává se pivu“. Kdy „ti pak, kteří prohrají, rezignují k pivu“ a „pomalu nám vznikají nové sféry vlivu“. Kdy ti, kdo „otevřeli hranice, podlehli tak dravcům“ a kdy „svět je totiž rozdělen na zájmové sféry, kdo nechceš být přivtělen, musíš vlastnit kvéry“. Kdy dost možná „k zabránění panice roztáhnou se dráty, vyznačí se hranice - a zas máme státy. Ach jo.“
