Není to tak dávno, co v médiích probleskla informace o zájmu některých z našich poslanců umožnit u nás legální euthanasii. Tedy milosrdnou smrt pro nevyléčitelně nemocné lidi. A podle očekávání se nyní ozvali i ti druzí.
Zatímco by někteří poslanci dopřáli trpícím našincům milosrdný dobrovolný odchod z tohoto světa, jsou naši Zelení proti (http://bleskove.cz/politika/3386-reakce-zelenych-na-eutanazii-potrebujeme-kvalitni-hospicovou-peci-ne-legalni-eutanazii). Protože prý je tato možnost velkou hrozbou pro důstojnou péči o lidi na sklonku života. Prý by takový zákon ohrozil pacienty bojující s těžkou nemocí a místo možnosti skutečně důstojného prožití závěru života by vedl k extrémnímu řešení, jež prý nemá v rozvinutých zemích obdobu.
Což už samo o sobě vzbudilo určitou míru mých pochybností. Protože je známo, že je tato forma předčasného odchodu ze světa legální i v celé řadě zemí, jež bývají vesměs považovány za vyspělé. Nebo snad už Holandsko, Belgie, Lucembursko, Švýcarsko, USA a další země nejsou rozvinutými?
Ale to je vedlejší. V tomto ohledu necítím potřebu vést se Zelenými polemiku. Na rozdíl od toho, co tito pravili dále.
Že prý u nás potřebujeme kvalitní hospicovou péči a nikoliv legální eutanazii, je záhodno lépe financovat kvalitní hospicovou péči pro všechny občany České republiky a nikoliv uvažovat o možnosti legalizace euthanasie. Protože…
… dnešní medicína už prý má dostatečné prostředky ke zvládnutí bolesti i jiných symptomů a tudíž odpadá hlavní argument těch, kdo by rádi prosadili milosrdnou smrt. Tedy utrpení nevyléčitelně nemocných.
Přičemž Zelení současně dodávají, že hlavními důvody, proč pacienti po euthanasii toužívají, jsou obavy ze ztráty důstojnosti, únava či osamění. A naše společnost by prý neměla takové lidi zabíjet, ale postarat se, aby se pacientům dostalo adekvátní péče i v těchto ohledech.
S čímž vlastně nelze příliš polemizovat. Jenže…
Přesto se domnívám to, co říkají sami Zelení, konkrétně ředitel hospice v Čerčanech Jiří Krejčí. Jenom si to jinak vykládám. Že „umírání a smrt jsou součást života každého z nás“.
A když je to součást života každého z nás, měl by podle mne mít každý možnost o tomto i sám rozhodnout. Když je to součást jeho vlastního života. Každý by měl mít právo říci „dost“. Ať už jej k tomu vede cokoliv, měl by mít právo požádat o důstojné skoncování se sebou samým. Aby se o totéž případně nemusel pokoušet amatérsky, diletantsky, s rizikem opakovaných nezdarů a strádání.
Zeleným stejně jako těm, kdo by chtěli euthanasii prosadit, nebudu právo na jejich názor upírat, všichni vlastně mají svůj kousek pravdy; jakkoliv ta pravda „nezelená“ se mi líbí víc. Ale byl bych rád, kdyby oba tyto protipóly dokázaly nalézt kompromis. Více než přijatelný pro všechny.
A jak by měl ten kompromis podle mne vypadat?
Umožnit milosrdnou smrt těm, kdo už před sebou nevidí perspektivu, třeba i za cenu nemalého poplatku za tuto službu, jenž by byl k uspokojení těch druhých následně investován do hospicové péče.
Aby nikdo nemusel umírat, ale ani nemusel žít proti své vůli. Všichni by mohli být spokojeni.
Jenže se obávám, že právě proto můj kompromisní návrh neprojde. Protože prosadit něco, co by bylo přijatelné pro všechny,… To už na naší politické scéně dlouho nebylo!
