Když už kašlou na lidi…

Kolikrát už jsme jenom byli svědky toho, jak jsou obyčejní lidé a někdy dokonce i vedoucí politici některých jednotlivých států vedoucím reprezentantům Evropské unie šumafuk! Jak „Evropa“ nechce slyšet hlas plebsu.

Už se stalo tradicí, že ať chce kdo chce co chce, evropští lídři si melou pořád dokola to své a na odlišné cizí názory neberou ohled. Dnes jde zejména o migranty, ale ne vždy to bylo a je jenom a pouze toto téma. Ovšem dnes je toto téma dominujícím.

Ustrašený či naštvaný prostý lid říká vesměs to, co říká, myslí si, co si myslí. A vysoce postavení „Evropané“ si navzdory tomu melou stále do omrzení své. Nechtějí slyšet a připustit jiný názor.

A když už jsou pro ně prostí lidé vzduch, mohli by si možná poslechnout alespoň někoho tak jaksi „výše postaveného“, „zainteresovaného“ a známého. A možná by se – mají-li všech pět pohromadě – mohli snad i trochu zamyslet. Nad slovy zvláštní vyslankyně Vysokého komisariátu OSN pro uprchlíky Angeliny Jolie (http://www.blesk.cz/clanek/zpravy-svet/394398/nikdo-si-nezaslouzi-byt-uprchlikem-jolie-zada-evropu-o-soucit-s-migranty.html). Jejíž slova se sice zčásti nesla vcelku v duchu toho, co lze od takové reprezentantky očekávat, jenže přesto vybočila z šedi.

Jak tato prohlásila ku potěše Evropské komise a jí podobných institucí a politiků, nikdo si nezaslouží být uprchlíkem a Evropa by měla mít s utečenci soucit. Každá země podle ní musí odvést svůj kus práce pro zvládnutí migrace, žádná se nesmí zříkat odpovědnosti. Všechny vlády podle ní mají zvážit své možnosti pomoci, všem běžencům se má dostat respektu a soucitu, nelze dopouštět, aby se běženci rozlišovali podle jejich náboženství.

Až potud typická propaganda vysoce postavených osob zainteresovaných v péči o migranty. Jenže…

Spolu s tím zaznělo i něco dalšího, už ani zdaleka ne tak obvyklého pro lidi tohoto druhu.

Třeba to, že by se měly vyřešit především příčiny této krize, kvůli nimž je na světě tolik uprchlíků, že se systém péče o ně rozpadá. Že jednotlivé státy prostě nemohou migraci zvládnout individuálně, je důležité rozlišovat mezi uprchlíky a ekonomickými migranty. A…

Nikdo by neměl překračovat hranice, aniž by byl registrován, uprchlíci by měli normálně dostávat dočasné ubytování, stravu a zdravotní péči v táborech a to na dobu, než se budou moci vrátit do svých domovů. A jenom ti nejzranitelnější by měli dostat možnost azylu.

A počty uprchlíků, kteří se v současnosti vracejí do svých domovů nejméně za celá poslední tři desetiletí, se musí snižovat, neboť jinak hrozí desítky let nestability.

Když už nechtějí vysocí představitelé Evropské unie naslouchat svým bezvýznamným poddaným, když už si stůj co stůj stojí těmto navzdory za tím, že se migranti mají dále masivně přijímat a přerozdělovat, ač o ně vesměs nikde nestojí, možná by si mohli tentokrát vyslechnout alespoň tuto zvláštní vyslankyni Vysokého komisariátu OSN pro uprchlíky. Která sice hájí práva běženců, ale… neopomněla vyjádřit i pár velice rozumných myšlenek.

Jež ale evropské komisaře a jim podobné politiky a „dobroděje“ stejně jako v jiných případech zřejmě bohužel nechají chladnými. Protože kvóty jsou tak krásné téma! Zatímco přiznat, že se tito mýlili, že konali nesprávně a je třeba proti té migraci něco podniknout…

To od nich přece nemůžeme čekat! Ani když už je jiného názoru i zvláštní vyslankyně Vysokého komisariátu OSN pro uprchlíky… Podle níž stačí uprchlíkům nabídnout postel a něco k snědku v táboře s vyhlídkou na dřívější či pozdější návrat domů. Z Evropy, kde tito doma nejsou. A nebudou, dokud tady zbydou nějací „domorodci“.