Kdo chvíli stál…

… už stojí opodál. Jak dlouho už je známo toto moudro! A opět se nám jednou ukázalo v každodenní praxi.

Ještě vcelku nedávno jsme byli my Češi na samotné špici. Co se odmítání přerozdělování imigrantů v Evropské unii týkalo. Byli jsme nejzatvrzelejšími nebo aspoň jedněmi z nejzatvrzelejších odpůrců nápadu, že by se měli přicházející migranti rovnoměrně přerozdělovat do jednotlivých zemí, aby se nikde přehnaně nekumulovali. Ještě nedávno jsme byli za tento názor pranýřováni včetně našich nejvyšších politiků.

A dnes? Dnes jsme sice pranýřováni nadále, kdykoliv se toto téma zmíní, nyní však již bez našich nejvyšších. Kteří se sice nadále snaží působit dojmem odpůrců přesunů přistěhovalců po evropských končinách, ale dávno už si o nich lze myslet své, jež je tomuto jejich hranému přesvědčení na hony vzdáleno.

Protože sotva jsme byli přehlasováni, naši čelní představitelé si snad až na jedinou vzácnou vysoce postavenou výjimku pomyslně nadělali do kalhot. Ustoupili, stáhli ocas a počali hrát divadlo. Jeden divadelní kus pro Evropu a jeden docela odlišný pro domácí publikum.

Že se Slováci rozhodli bránit povinnému přijímání migrantů třeba i soudní cestou, když už jim nebylo dáno jiné východisko z této nouze, ba přímo ubohosti? Jejich věc. Naše země se k takovému počínání našich východních bratří nepřidá. Z „pochopitelného“ důvodu.

Podle vyjádření páně premiéra Sobotky by byl soudní proces zcela kontraproduktivní. Kdybychom si počínali jako Slováci, dostali bychom se prý do izolace při vyjednání o odmítnutí trvalých imigračních kvót. Zatímco jsme nyní byli přehlasováni a bylo nám tím nakázáno přijmout tolik a tolik uprchlíků, kdybychom se kvůli těmto soudili, nikdo by nás prý nechtěl podpořit, až by se později přišlo s tím, že nám budou průběžně vnucováni další. Nemůžeme vyhrožovat Evropě soudy, protože by nás prý už nikdo nechtěl poslouchat. Zatímco když prý vezmeme současné tři tisícovky nám přidělených „dárečků“, třeba si bude někdo ochoten vyslechnout názor, že bychom tak neradi činili automaticky i nadále. Vezmeme ty tři tisíce a nějak je strávíme…

Pokud tedy nakonec vůbec budeme muset. Protože pokud by Slovensko se svou žalobou uspělo, platil by vyřčený ortel pro celou unii a nemuseli bychom ani my brát nikoho. Slováci by i za nás vyřešili problém, uhasili by nejen to, co pálí je, ale mimoděk i to, co pálí nás.

Naše ručičky, tedy ručičky našich politiků, zůstanou aspoň v očích matičky Evropy čisté… Za cenu toho, že jsme tak za Slováky zaostali. Přinejmenším co se národní hrdosti a hájení vlastních práv týká.

A zaostali jsme nejen za Slováky. Protože ti už dnes nejsou jediní, kdo se chtějí o imigranty soudit. Nejen Slovensko se vzpouzí „evropské přesile“, jež ho přehlasovala. Jsou i hráči ještě daleko menšího kalibru než Slovensko. Už má německá migrantomilná vláda odpůrce svolné soudit se s ní i přímo ve vlastním domě.

Mimo Slovenska už se chtějí lavině migrantů soudně bránit i ti, kdo s námi sousedí na opačné světové straně než tito. Paní Merkelové už se vzepřeli i její vlastní spoluobčané, Bavoráci. Ani ti už nechtějí o dalších imigrantech ani slyšet, chtějí je vracet tam, odkud k nim přišli a dokonce i žalovat vládce své vlastní země, pokud se německá vláda „nepolepší“.

Bavorská vláda hodlá klidně i sama (když na k tomu vláda celého Německa nemá) zadržovat příchozí migranty už na hranicích a vracet je zpátky do Rakouska, vybudovat na hranicích tranzitní zóny, které znesnadní ilegální imigraci, lifrovat utečence dále do jiných spolkových zemí. A pokud Berlín v brzké době nepodnikne kroky směřující k omezení přílivu uprchlíků, je Bavorsko připraveno dát to k soudu (http://zpravy.aktualne.cz/zahranici/bavori-se-vzepreli-merkelove/r~8f3c39866e8811e58c710025900fea04/).

Slováci se hodlají bránit a soudit. Bavorsko, ač samo není stát, též; i s vědomím předsedy CSU, že je jeho zamýšlené počínání si neslučitelné s evropským právem a že tím tento překročí své pravomoci, v čemž ho však podporuje i bavorský ministr vnitra.

Brání se tak jak ti, od kterých se to dalo od počátku čekat, tak i ti, kdo byli od počátku z vůle svých nejvyšších pasováni na zastánce všech nebohých utečenců.

A my?

Karel Kryl, budiž mu země lehkou, by určitě neměl radost, že i dnes došlo na jeho už hodně dávno vyzpívaná slova. „Několik bláznů na trh kůži nese a časný podzim marně čeká na sníh. Do cizích věcí nevměšujeme se a ještě méně vlastně do těch vlastních…“ (https://www.youtube.com/watch?v=WYdYjrL1NZw). A tentýž Karel Kryl může být vlastně rád, že už dávno zemřel – protože jinak by ho možná náš premiér na rozdíl od EU po soudech vláčel. Maje podezření, že jeho Der Schimmel (https://www.youtube.com/watch?v=b54CpX1F9sU) je píseň nová a slouží paní Merkelové k obveselení právě na páně Sobotkův účet.