Už jsem se tu tímto tématem zaobíral a proto se nebojte, že bych se v onom zaujímání stanovisek k tomu, jak je tomu s rovnoprávností žen, pitval znovu. Opakování je sice matka moudrosti, ale v tomto případě spíše blbostí.
Nebudu pro ani proti, nebudu vyzdvihovat ani chlapy, ani ženy; ač ty posledně zmíněné samozřejmě vyzdvihuji ve svém náručí daleko raději. Nebudu ani spílat, ani si naříkat, nebudu brojit ani proti těm, ani proti oněm. Nebojte se.
Prostě konstatuji fakt, že jsem poměrně obyčejný člověk podnikající poměrně neobyčejné dovolené. Že putuji do Jižní Afriky a nemaje na rozdíl od miliardářů své vlastní letadlo jsem odkázán na dopravní prostředek dříve naší chudiny a dnes naší dobře situované části společnosti, tedy vlak. Prostě chci-li do Afriky, musím jet vlakem. Ne celou cestu, pochopitelně, ale kousek ano.
Až do dnešního dne mi na cestování vlakem nepřipadalo pranic zvláštního. Co by taky mělo, že? Člověk vlezl do vagónu, našel si (snad) volné kupé nebo aspoň nerezervované sedadlo, uvelebil se a už to jelo. Každý si tu byl s ostatními tak nějak demokraticky roven.
Jistě, byli tu i „rovnější“. Ač ne až o tolik rovnější, protože to, co bylo psáno, nebylo nezbytně i striktně dáno, jak už tomu v našich končinách bývalo a bývá. Protože existovali cyklisté či rodiče s dětmi, kteří tu a tam měli své vlastní vyhrazené vagóny. Aby se se svými dopravními prostředky či ratolestmi vešli. Byli svým způsobem separováni, a je těžko říci, kdo tu byl „diskriminován“. Zda oni, že je jim vyhrazován extra prostor, kde neobtěžovali ostatní, nebo ostatní, kteří jeli sami a neobtěžkáni bicykly.
Ale dnes…
Nevím, zda mám osočovat ombudsmanku, ministra pro lidská práva, feminist(k)y nebo nějakého jiného angažovaného aktivistu, ale to je jedno. Fakt zůstává faktem.
Ztuhnul jsem (nebojte, jen v údivu), když jsem na Idosu uviděl to, co jsem uviděl. To, kterak nám naše ženy zase zrovnoprávněly, respektive přerovnoprávněly své mužské protějšky. Protože jsem možná hloupý nebo slepý, ale tohle jsem vážně ještě nikdy dříve neviděl.
Dámský oddíl… tedy oddíl pro samostatně cestující ženy… To už je skoro jako v Jižní Africe za apartheidu. Jen u nás jsou těmi černými vzadu chlapi.
Proč ony ano a proč my ne?
Já chci taky svůj vlastní vagón! Tedy vagón pro nás, osaměle cestující chlapy. Udělejte něco, paní ombudsmanko! Nebo pane Dienstbiere!
