Jen taková legrácka

Jihoafričani mě mají rádi. Nebo aspoň předpokládám, že mě mají rádi. Protože kdyby tomu tak nebylo, zřejmě by mě tam v letošním roce nepustili na v pořadí už šťastnou třináctou dovolenou.

Třináctou dovolenou, jež mi právě skončila a při které jsem si jako již tradičně nadělal nějaké ty fotky. Prostě se čas od času něco namanulo a já jednoduše stiskl spoušť fotoaparátu, což od doby digitální fotografie není problém. Protože na rozdíl od filmů mě toto nezruinuje.

A tak ve Městě krále Viléma, tedy King William´s Townu, vznikly nezávisle na sobě v různých dnech a denních dobách i následující snímky. Mezi nimiž nebyla absolutně žádná souvislost. Ta mne napadla teprve ve chvíli, kdy jsem se nyní, krátce po návratu, dal do jejich zpracovávání.

Prostě to tak člověku někdy secvakne. A legrácka je na světě. Legrácka, již mi Jihoafričané, jak pevně věřím, odpustí. Stejně jako já jim snadno odpustil to bacení do kebule od kriminálníků před pěti lety.

Protože si tyhle snímky tak nějak ne a nemůžu nechat jen pro sebe. Tedy tu jejich zdánlivou souvislost. Ideologickou souvislost z našeho úhlu pohledu.

Prostě jsem coby učitel přijel do Jižní Afriky a maje tu erární možnost si zapnul televizi. A začal si prohlížet pestrou nabídku programů. Mezi nimiž jsem narazil i na mně dosud neznámou islámskou stanici. A než jsem si u ní stihnul rozbalit modlitební kobereček, abych se k téměř neustále přenášeným zřejmě modlitbám přidal…

Už bylo za oknem mého pokoje policejní auto a před dveřmi školní inspekce…

legrácka