Tak se pořád ještě bojíme. A možná není divu. Protože kdo by se nebál, pokud by teoreticky mohlo jít i o život, že? Kdo by chtěl doplatit na běsnění nějakých fanatiků? A… kdo by si vzal na triko, že by se to mohlo stát?
Prostě se bojíme. Někdo sám o sebe, někdo o druhé a někdo možná toho, aby náhodou nebyl nařčen, že nic neudělal. Protože jistota je jistota a nějaký ten alibismus by nemusel být na škodu.
A tak bylo navzdory sebevědomým řečem našich vedoucích politiků a chlácholení (údajných) expertů rozhodnuto mimo jiné i o tom, že se slavnostní rozsvícení vánočního stromu v Praze na Staroměstském náměstí obejde raději v rámci možností relativně bez lidí. Protože… však víte… Ten nešťastný terorismus…
Vánoční strom, symbol našich zřejmě nejpopulárnějších svátků, se rozsvítí v sobotu, ale nikdo z magistrátu raději neřekne kdy přesně. Z „logického“ důvodu. Aby se tam nesešlo moc lidí a tito se nestali potenciálním terčem teroristů. Sice tu není po nějakých teroristech ani vidu ani slechu, sice se všichni „nahoře“ dušují, že se (zatím) nic nestane, že nejspíše nic nehrozí, ale co by, kdyby… A než něco podcenit…
A tak se ona sláva, o níž se údajně dokonce spekulovalo, že možná raději vůbec nebude, nakonec uskuteční. Ale raději v neupřesněném čase, aby se jí nezúčastnilo moc lidí. A nejlépe za světla, kdy tento počin nebude skoro vidět a nestrhne tak pozornost mnoha čumilů, kteří by se mohli srotit a posloužit potenciálním teroristům jako terč. A pak se za tmy bude tento strom opakovaně rozsvěcet a zhasínat, aby lidé o svou „show“ nepřišli a nebylo jich tam tolik naráz.
Asi nikdo nebude protestovat. Nebo aspoň ne nějak radikálně. Protože je to vlastně oželitelné, je to logicky vypadající oběť, jíž je v dnešní globální situaci třeba. Protože přece nebudeme vytvářet pro teroristy optimální podmínky, nebudeme jim vytvářet dav, do kterého se tak snadno a úspěšně střílí, ve kterém má odpálená nálož daleko větší efekt než někde jinde. Prostě se obětuje jeden malý symbol Vánoc. Nic se neděje…
Ovšem… Vážně se takovým rozhodnutím nic neděje? Jistě; jedno oželené shromáždění lidu kolem vánočního stromu valný význam nemá. Jenže co přijde příště? Dav přece nevzniká jenom a pouze u této dřeviny. A tak si říkám, jestli to nakonec u této skončí.
Protože by to tímto vůbec skončit nemuselo. Příště by se mohly třeba preventivně „ředit“ i oslavy prvního máje, protože pracující přece nemusí demonstrovat v nějakém masovém měřítku, mohli bychom oželet 17. listopad, protože nemůžeme nechat ohrožovat naši studující omladinu a pamětníky zrodu naší demokracie, mohly by se zrušit masovější akce ke Dni dětí, jimž se nesmí ubližovat, mohli bychom zapomenout na volební shromáždění, na výročí upálení mistra Jana Husa, na půlnoční mši, na Velikonoce, masopusty, svatého Václava, na oslavy naší státnosti, na jubilea vstupu do EU a NATO, na…
Mohli bychom v zájmu pofiderní snahy o bezpečnost našeho lidu nakonec zrušit úplně všechny naše svátky, ať už pro nás osobně něco znamenají či nikoliv. A pak bychom mohli třeba vyhlásit i úplný zákaz shromažďování a zavřít se doma. Zapomenout na všechno, co nám je či by mělo být drahé. A přihlížet, jak přestáváme být národem a stáváme se tupým individualistickým stádem.
Dobrovolně oželet své oblíbené tradice v údajně desáté nejbezpečnější zemi světa, kde podle expertů a politiků aktuálně nic nehrozí, jenom proto, že někde střílelo několik šílenců. Vzdát se rovnou a bez boje, jenž se u nás vlastně ani nekonal. Protože co kdyby náhodou…
