Jako vlci

Dostal se ke mně prostřednictvím „Atlasu hub“, tedy Facebooku, zajímavý příspěvek. Příspěvek o tom, jak to prý chodí mezi vlky. A poté, co jsem se nad tímto trochu zamyslel, mě napadlo…

Že je to mezi námi lidmi vlastně dost podobné. Někdy v dobrém… a někdy bohužel i v tom nedobrém smyslu slova.

Ve smečce vlků to prý chodí následovně:

Vpředu jdou tři starší nebo nemocné kusy, které udávají tempo celé skupiny. Prý je tomu tak proto, že kdyby se tito ocitli na chvostu, zůstali by pozadu a ztratili s ostatními kontakt. Takto jim ostatní neutečou a oni zůstanou součástí smečky. Součástí, jež však může být v případě potřeby v zájmu ostatních obětována.

Za nimi následuje pět nejsilnějších kusů, pak zbytek smečky, za nimi opět pět silnějších kusů.

A na úplném konci si vykračuje alfa vlk, vůdce, jenž vše ovládá zezadu. Vidí celou skupinu, rozhoduje o směru, předvídá útoky protivníků.

Všichni ve smečce si tak jsou navzájem nápomocni, nikdo není opomenut.

Jak jenom lidské! Totiž nelidské! Totiž nelidsky lidské!

Vždyť u lidí je tomu vlastně také tak. Nachlup.

Lidská smečka zvaná stát je přece také vedena několika kusy, které v nejlepším případě nepatří k těm nejlepším, ba které jsou leckdy takové, že by na jiném místě než v čele všech neobstály. Které by jinak zaostávaly, ztratily kontakt s ostatními a byly ztraceny. Které všechny vedou, než je ostatní ochotně obětují.

Za nimi je pár těch nejsilnějších. Těch, kteří jsou jim v závěsu a kteří, jak se říká hezky česky, drží ústa a krok a mají se.

Pak následují všichni ti obyčejní, kteří se musí za těmi je vedoucími plahočit, kteří je nesmějí doběhnout či nedej bože dokonce předběhnout. Protože to se nemá, a kdyby tak učinili, kdo ví, jak by to s nimi dopadlo! Jdou tu jako smečka a mohou nanejvýš tak čekat, že možná jednoho dne dojde i na ně, až ty nemohoucí kusy v popředí odpadnou či budou obětovány.

Toto „zdravé jádro“ pak, jak zmíněno, uzavírají nepočetní jedinci silnější. Ti, kteří z pozadí sledují ostatní a kteří jsou těm obyčejným v patách.

No a někde v pozadí se zdržuje ten, kdo tahá za provázky. Kdo není figurkou v čele, kdo však fakticky o všem rozhoduje. Kdo je tu skutečným pánem. Všech těch, kdo jsou vedeni těmi nemohoucími vpředu. Těmi, kdo jsou dobří vlastně jenom na to, aby byli v příhodný čas obětováni.