Jak můžou být Češi pesimisty?

Je to prý záhada. Ekonomicky se naší zemi daří, nabídka pracovních příležitostí a nezaměstnanost vypadají dobře, ne-li přímo skvěle, mnozí z nás mohou doufat ve zvýšení platu… A přesto se neveselíme, nejásáme.

Ba naopak. Tváříme se, jako by tohoto nebylo, jako by se nic nelepšilo, ba přímo jako by nám bylo naopak ubližováno. Ač nastaly dobré časy, jsme prý neskutečnými škarohlídy a růžově nevidíme nejen přítomnost, ale ani budoucnost. Ani v těchto údajných dobrých časech nevěříme, že bude líp.

Jak vyzkoumala agentura STEM/MARK, je skoro sedm z deseti našinců názoru, že je měsíční výdaje připraví o čím dál tím více peněz, a čtyři z deseti Čechů jsou přesvědčeni, že se jejich plat nezvýší, ba právě naopak.

Prostý lid se u nás zkrátka ve svých názorech diametrálně liší od odborníků. Kteří tvrdí, že není důvod být pesimisty. Že se ekonomice daří, leckde dokonce i citelně scházejí zaměstnanci, nezaměstnanost je nízká, český trh je v dobré kondici a firmám dokonce nezbývá, než zvyšovat platy a nabízet benefity, aby si kvalitní zaměstnance udržely, aby jim je nepřetáhla konkurence. Nezaměstnanost je nejnižší za posledních sedm let, tisíce míst zůstávají neobsazeny, skoro každá třetí firma s více než 250 zaměstnanci chce zvyšovat počet míst. A zaměstnanci si stále častěji i sami žádají zvýšení platů a nejčastěji doufají v přidání do výše tisíce korun.

A aby toho nebylo málo, předpokládají odborníci, že se potraviny a energie nezdraží, elektřina bude zřejmě dokonce levnější a možná znovu zamíří dolů i pohonné hmoty.

Tak proč si sakra ti Češi pořád stěžují? Proč se neradují, jak dobře a stále lépe se jim vede? Když mají práci, mají víc peněz,… (http://www.denik.cz/z_domova/cesi-jsou-skarohlidi-i-kdyz-ekonomika-slape-20160112.html).

Proč se bojí, že jim v roce 2016 vzrostou výdaje, v představách některých dokonce výrazně? Proč se netetelí blahem?

Odborníci nechápou… Protože…

Protože možná nečetli zprávy jiné a nevyšli během svých výzkumů do ulic.

Protože inflace prý sice byla podle Českého statistického úřadu loni jenom 0,3 procenta, tedy nejméně od roku 2003, jenže…

Loňskou inflaci (http://www.denik.cz/ekonomika/prumerna-inflace-za-lonsky-rok-je-0-3-procenta-je-nejnizsi-od-roku-2003-20160112.html) ovlivnilo zejména zlevnění benzinu a nafty. Ovšem mám možnost (tedy spíše nutnost) do práce dojíždět a na cenách naší městské hromadné dopravy ani dopravy autobusové se to neprojevilo a železnice navzdory této optimistické realitě opět zdražila. Takže pokud člověk nejezdí vlastním dopravním prostředkem, nemá proč se z levné ropy radovat.

Dále prý zlevnily některé potraviny a nealkoholické nápoje. Věř tomu, kdo chceš. Já si nemohu pomoci, ale zkušenosti z českobudějovického Penny mi říkají pravý opak. Že nejednou ani ceny zboží „v akci“ nejsou takové, jaké byly ještě vcelku před nedávnem i bez „slevy“, že se spíše podražilo. Což se ale strašně těžko prokazuje, když se různé ceny mění řádově dvakrát týdně a málokdo si dokáže vůbec vzpomenout, kolik všechny ty produkty stály třeba i jen před čtrnácti dny… A když se vlastně jen těžko určí, zda zlevnilo totéž zboží nebo se toto jenom napumpovalo ještě větším množstvím levnějších náhražek.

Zrušily se regulační poplatky při výdeji léků na recept a poplatky u lékařů, takže tam někteří lidé příležitostně ušetří pár korun, u vybraných výrobků se o něco snížila DPH, což v některých případech trochu srazilo ceny; jenže daleko více než těch, kdo ušetřili „závratné částky“ na zdravotnictví, bylo těch, kdo si z ekonomických důvodů tuto péči raději odpírají, přecházejí nemoci a chodí i v nemoci do práce. A ti si pochopitelně nemohli a nemohou odepřít bydlení, oděvy a obuv, vodné, stočné a teplo, případně nájemné, což pro změnu podražilo.

Zdraženy byly i kultura, nábytek nebo zboží na úklid domácností, ovoce, uzeniny, vejce, cukr, tabákové výrobky a alkohol, dovolené, stravování a jiné služby.

A tak jsou lidé zkrátka navzdory „znalcům“ pesimisty i v této „optimistické“ době. Kdy si prý naši lidé tak polepšují! Samozřejmě zejména tehdy, pokud se živí v ordinacích lékařů pilulemi na předpis a tyto zapíjejí zlevňující ropou.

Protože ty, kdo bydlí, nechodí nazí a bosí, myjí se a vůbec žijí jako plnohodnotní civilizovaní lidé, lze v jejich pesimistickém pohledu na dnešní svět plně pochopit. Vím, o čem mluvím, protože patřím právě mezi tyto. To, co jsem dostal v listopadu přidáno, padlo od letoška na bydlení, nula od nuly pošla. V nejlepším případě. A jestliže právě v těchto okamžicích jásám, není to ani náhodou proto, že se u nás někdo zasadil o to, abych se měl lépe. Sice jsem nyní náhle „zbohatnul“, jenže to není zásluha nikoho u nás. Jásám, o kolik se budu mít lépe, ovšem jen na dovolené v Jižní Africe. Kde nikoliv naším přičiněním ve srovnání s loňským červencem poklesl kurs měny k naší koruně o více než čtvrtinu a tudíž to, co bylo loni za stovku, bude nyní za něco přes sedmdesát korun.

Jenže chápu, že to z našinců optimisty nenadělá. Protože kolik je mezi námi těch, kdo si rok co rok jezdí do JAR vyhodit z kopýtka jako já? A kdo si tedy alespoň na pár dní v roce prokazatelně polepší? Na rozdíl od těch, kdo zůstanou doma. V zemi podle odborníků učiněného „ekonomického zázraku“…