Jak by chtěl tohle skloubit dohromady?

Někteří lidé to myslí s ostatními dobře. A protože není na světě člověk ten, jenž by se zavděčil lidem všem, jak praví lidová moudrost, chce-li se jeden zavděčit, musí se rozhodnout, komu. Pokud tedy není panem Dienstbierem…

Protože není tomu zase až tak dávno (a vlastně je tomu tak nejspíše až do těchto okamžiků), co vešlo ve všeobecnou známost, jak je tento ochoten bít se jako lev (nebo snad jiné zvíře???) za práva uprchlíků. Aby k nám tito mohli, aby se u nás dočkali vlídného přijetí a aby se u nás měli jako doma. Totiž vlastně lépe než doma. A nejlépe aby se měli úplně nejlépe.

A dnes se v médiích objevil další z projevů jeho dobrosrdečnosti. Totiž pro vás, čtenáře, bych měl vlastně napsat včera, protože tento článek vznikl již včera večer. V den zvaný Mezinárodní den žen.

Pan ministr Dienstbier se nechal slyšet (http://www.denik.cz/z_domova/mdz-se-vraci-ma-upozornit-na-nerovne-postaveni-zen-a-muzu-20160308.html), jak se na člověka, jehož živí (údajně) lidská práva, sluší a patří, že má novou strategii. Protože u nás ženy bohužel dosud nemají rovné podmínky a postavení s muži, ač jim to zaručují české zákony, něžné pohlaví je málo zastoupeno v parlamentu a na všemožných vedoucích postech a ženy také méně vydělávají. A s tím se podle pana ministra musí něco udělat.

A tak prý se svým týmem vytvořil strategii s opatřeními, k nimž patří například kvóty pro sestavování kandidátních listin do voleb…

Prostě ctěný pan ministr chce, aby byly ženy s muži rovnocenné.

Proti čemuž osobně zhola nic nenamítám. A věřím, že je nás, kdo nenamítáme, dost a dost.

Jenže zatímco vůči ženám a jejich rovnoprávnosti třeba i se mnou nic nemám, vůči nápadům pana ministra Dienstbiera už bych nějakou tu připomínku měl.

Rád bych se ho tak zeptal, zda to s tou rovnoprávností žen vážně myslí vážně. Nebo jestli je to jenom jedna z mnoha líbivých politických póz.

Protože chce, jak zaznělo, aby byly ženy v našich končinách rovnoprávné s muži…

Ale zároveň se, jak známo, zasazuje o to, aby se tu cítili jako doma i všemožní imigranti. Kteří – jak už jsme nejednou mohli se zhnusením sledovat ve zpravodajství od našich sousedů – s jeho názory na rovnoprávnost žen souhlasit sotva budou.

Tak koho se pan Dienstbier vlastně hodlá zastávat? Žen nebo těch znásilňujících či alespoň sexuálně obtěžujících migrantů? Protože vážně nevěřím, že by se mu podařilo ony obě jeho preference skloubit dohromady.