Jak by bylo vám?

Zkuste si to představit. Jednoho dne byste rozhodnutím někoho jiného, někoho, na kom jste zcela závislí, museli povinně nastoupit do svého nového zaměstnání. Na místo, které by rozhodně nebylo tím pravým pro vás.

Představte si, že byste nastoupili na pozici, na níž byste museli povinně setrvat celých devět let. A i kdybyste se usnažili, stejně byste se nikdy nebo skoro nikdy nezavděčili, a pokud by vás někdo pochválil, stejně by se jednalo toliko o milosrdnou přetvářku, pro niž by se vám jiní pro změnu v lepším případě za zády posmívali. Představte si, že byste byli vždy mezi těmi nejpomalejšími, nejneúspěšnějšími, v podstatě visícími ostatním na krku. Těmi, kteří by nikdy nedokázali dohnat své kolegy, ba co víc, den ode dne by více a více zaostávali. A aby si toho všichni obzvláště dobře všimli, dostali byste k sobě ještě někoho, kdo by vám neskrývaně pomáhal, abyste ve své neschopnosti obstát alespoň něco udělali.

Představte si, že byste ale současně byli podstatně lépe hodnoceni, chváleni a vyzdvihováni, než ti, kdo podají s vámi srovnatelný, ba dokonce i o něco lepší výkon. Představte si, že by těm kolem vás muselo být vyšší instancí neustále kladeno na srdce, aby se do vás nenaváželi. Že to není vaše vina, že neobstojíte třeba ani v tom, co ostatní zvládají „levou zadní“, že to mají přehlížet a brát vás, sobě nerovné, jako sobě rovné.

Zkuste si to představit. Že byste na takovém postu museli být po celých devět let! Bez možnosti dát výpověď a jít si dělat to, co se vám víc zamlouvá a na co máte. Jít někam, kde budete s ostatními srovnatelní a kde si o vás kolegové nebudou šuškat, že jste v lepším případě k smíchu nebo k pláči a v horším případě že jste pro ně kámen na krku, který je táhne s vámi pod hladinu.

Nepříjemná, ba přímo hrozná představa, že? Kdo by o to stál?

A přitom takových už dnes leckdy je! A mělo by jich být již zanedlouho možná i o dost více. Nešťastníků, kteří by neměli být lidmi na svém místě.

A jsou lidé, kteří si toho už i všimli. Bohužel nikoliv ti, kdo o tomto rozhodují, nýbrž hlavně ti, jichž se to bezprostředně dotkne. Třeba ti v mediálně zmíněném případě lidé ze Sdružení rodičů a přátel Centra Kociánka (http://www.denik.cz/z_domova/rodice-z-kocianky-chteji-zalovat-stat-integrace-povede-k-diskriminaci-vadi-jim-20151214-2wo2.html).

A tito lidé si postavili hlavu. A chtějí v zájmu svých dětí případně i žalovat stát, pokud jejich ministryni školství adresované připomínky nebudou vyslyšeny. Protože ministerstvo školství chce od září jejich děti nově zařadit do normálních základních škol. Ač se jedná o děti lehce mentálně postižené, s IQ nižším než sedmdesát. Na základní škole pro tělesně postižené v brněnské ulici Kociánka prý jsou spokojeni, zatímco přesun na běžné základní školy by pro ně byl doslova „za trest“.

Integrace tamních dětí do běžných základních škol se podle přesvědčení jejich rodičů a zdaleka nejen těch prakticky rovná diskriminaci, omezování lidských práv a upírání práva na vzdělání. Protože zatímco ministerští páni učinili své rozhodnutí s údajně dobrými úmysly, tedy aby se postižené děti vyrovnaly ostatním, rodiče a nejen ti logicky namítají, že postižení se v žádném případě změnou zákona nesrovná.

Jejich názor potvrzuje i psycholožka, jež podobné zacházení považuje za nešetrné, předznamenávající hodně problémů. Protože ony děti jsou zvyklé na chráněný prostor, asistenty, speciální pomůcky a pomalé tempo, jež jim běžné školy nebudou moci poskytnout. A to způsobí, že tito žáci budou jenom brzdit další děti, mající od přírody na víc, z jejichž strany lze očekávat šikanu a posměch.

A dokonce i ředitelé škol toto potvrzují. Že takovým dětem v normální výuce nebude dobře. Že jsou věci, které nebudou s nízkým IQ vůbec chápat a základní školu sice možná vychodí, ale jen s velkými obtížemi. A učitelé též nebudou moci neskřípět zuby; protože vláda sice slibuje stoprocentní uhrazení nákladů na nezbytné asistenty, ovšem jediný efekt bude ten, že to bude dražší než současné fungování speciálních škol pro postižené a učitelé aby se uzoufali, jak tyto děti ostatní brzdí. A to ještě kdo ví, jak se to s těmi asistenty vlastně vyvine.

Zkrátka už si na jednu z nejnovějších reforem stěžují nejen ti, jimž to zkomplikuje práci, tedy lidi z branže, a nejen ti, jejichž standartní či ještě zdatnější děti by to s velkou pravděpodobností mělo negativně ovlivnit, v nejlepším případě co se tempa a obsahu učiva týká. Už si stěžují i ti, „v jejichž zájmu“ byla ona reforma, umožňující rozestrkání dětí ze speciálních škol do těch běžných, údajně připravena. Nelíbí se ani těm, komu prý má pomáhat.

A tak by se asi mělo ministerstvo školství ještě jednou zamyslet nad tím, co že to vymyslelo za paskvil. Který bude stát hromadu peněz a úsilí lidí z praxe a nepřinese nic dobrého. A možná by se ministerstvo ještě mohlo rozhoupat a pokusit se tuto reformu zreformovat. Dokud je ještě čas, byť tohoto s každým dnem ubývá. Protože když něco nechtějí ani ti, pro něž je to děláno… Když se nezamlouvá ona scestná představa, že tím, že strčíte ovci do smečky vlků, se z této stane vlk a nikoliv štvaná zvěř a nebohá kořist…

Protože z osoby ducha mdlého neuděláte génia tím, že ho zařadíte tam, kam nepatří. Což je konec konců často k vidění i právě na naší politické scéně.