I takoví nás mají za hlupáky!

Jihoafrická země Zimbabwe je na tom už dlouhodobě prachbídně. Dosud se nevzpamatovala ze změn, jež před lety prosadil prezident Mugabe ve snaze být znovu zvolen na svůj post.

Tedy především z rozhodnutí sebrat bílým farmářům půdu a rozdělit ji mezi černé chudáky. Což znamenalo zhroucení zemědělství, jež onu zemi živilo, a hyperinflaci, jež vedla v roce 2009 až ke zrušení jejich vlastní měny, již tam doposud nahrazují měnami jiných zemí. No, nahrazují… Spíše nahrazovali.

Protože tam už od března mají nedostatek i hotovosti cizích měn, hlavně amerických dolarů, britských liber a čínských jüanů. Dlouhodobě nedostatkové americké mince už tam dávno nahradili dluhovými úpisy a podobnými dluhovými úpisy nyní musí nahradit i chybějící americké dvou-, pěti-, deseti- a dvacetidolarovky v celkové hodnotě dvou set milionů amerických dolarů, které budou kryty Africkou exportní a importní bankou. Aby tam bylo čím platit, když pro znovuzavedení vlastní měny dosud nenastal příhodný čas a cizí peníze tisknout nemohou. Výběry v hotovosti tam byly omezeny na maximálně tisíc amerických dolarů denně, aby se omezil dovoz a podpořily elektronické platby.

Nemají prostě dost hotových peněz. Kvůli nízkým cenám odtud exportovaných surovin a suchu, jímž byly postiženy rostlinná výroba a vodní elektrárny. Což vedlo současně i k většímu importu a větší potřebě hotovosti.

A tak má země problémy i nyní, šestnáct let po ekonomickém kolapsu. Pokud bude nyní něco dovážet, pak především nezbytné suroviny, stroje, pohonné hmoty, základní potraviny a produkty pro zdravotní péči. Dovozci tohoto dostanou při vydávání hotovosti od bank před ostatními přednost. A omezí se i výplaty dividend cizincům.

Země je na tom ekonomicky špatně (http://www.novinky.cz/ekonomika/402648-zimbabwe-natiskne-vlastni-verzi-americkych-dolaru.html) a tak si tam zkrátka musí utáhnout už i tak pro našince přímo nepředstavitelně utažené opasky. Protože tam zažívají jedno z nejhorších období sucha v dějinách, kvůli němuž potřebuje celá čtvrtina obyvatel země naléhavě potravinovou pomoc a v mnoha venkovských oblastech byl už v únoru prezidentem vyhlášen stav katastrofy (http://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/katastroficke-sucho-nuti-zimbabwe-rozprodavat-divoka-zvirata).

Není jim věru co závidět. I když… tak trochu… Svým způsobem jim lze závidět… jejich prezidenta. Jistě, populistu, který se na zoufalém stavu tamní ekonomiky svým rozhodnutím o tehdejším znárodnění bělošských farem více než významně podepsal, ale přesto prezidenta, kterého jim může leckdo v Evropě závidět.

Pro to, co zaznělo třeba na http://whiteresister.com/index.php/10-news/484-african-multiculturalism-no-white-person-will-be-allowed-to-own-land-zimbabwe-president-says.

Dokonce i v jejich dnešní situaci si stojí za svým tehdejším rozhodnutím, jež mu pojistilo znovuzvolení do jeho dosavadní funkce. Tedy za tím, že…

… bělochům nebude povoleno vlastnit v Zimbabwe půdu.  Mohou tam v souladu s tamním právem mít továrny a další majetky, podnikat, ale svoji půdu jim nedají. Ani píď. Američané a Britové snící o návratu do Zimbabwe, jakkoliv jsou možná některými z místních lídrů a instancí podporováni, se s tím musí smířit; co se půdy týká, nebude na jejich přání brán zřetel.

A tak zatímco v roce 1945 tvořili běloši asi deset procent tamní populace, po roce 2011 už tam zůstalo jen asi 300 bílých farmářů. Dnes tam žije 99,7 procenta černochů a pouze tři obyvatelé z tisíce jsou Asiati, běloši či míšenci.

A tak to i zůstane. Protože většina místních si stojí za týmž názorem. Že tam bílé nechtějí. Nechtějí „rozmanitost“, tedy „multikulturalismus“. V Africe nemají (ani) podle svého prezidenta „antirasisty“, kteří by žádali, aby černí otevřeli hranice a sdíleli svou zemi se světem. Stejně jako nemají „antirasisty“, kteří by prosazovali míchání ras v Asii a zbavování se Asiatů, Asiaté.

Takové „antirasisty“ mají podle Mugabeho jenom bělošské země, které mají jenom samy za to, že bělošství rovná se rasismus. A tak jsou v mnoha bělošských zemích podmínky pro genocidu, kvůli níž se bílí stávají menšinou. A masy nebílých imigrantů a prosazování rozmanitosti jsou, jak je každému jasné, vedoucími k úbytku bílých lidí. A to je znak každé genocidy v dějinách – odstranění jedné skupiny lidí a její nahrazení jinou.

Pouze běloši jsou pro „rozmanitost“, pro míchání kultur. Nikdo jiný takovou genocidu neprosazuje.

Bílé majitele země v Zimbabwe nechtějí. Země v Zimbabwe patří výlučně jejímu národu. Lid si to žádá, prezident za tímto názorem lidu stojí. A tak tomu tak je a bude. Byť země po dlouhá léta žije v mizérii, jakou si našinec nedokáže snad ani představit, byť by každý čtvrtý obyvatel potřeboval potravinovou pomoc a nedostává se už ani hotových peněz. Je to jejich země, oni jsou tam doma. Nikdo jiný. Bude po jejich.

A ač jim věru není co závidět, závidím jim. To, že ani v takto těžkých časech nesednou na zadek před nějakou „Evropskou unií“, natož aby k někomu lezli pokorně po kolenou. Neobětují se cizí kultuře ani v nouzi nejvyšší za nějaký kus žvance.

Kéž bychom i u nás našli v tomto ohledu nějakého ryzího Mugabeho…