Je tomu snad až k nevíře, jak je náš oslavenec již starý. Protože ho v našich luzích a hájích známe nesrovnatelně kratší dobu, a v dobách, kdy byl tento v plenkách, jsme o něm neměli ani tušení, stejně jako v letech jeho „dospělosti“, kdy byl našincům známým snad leda v případě, zmohli-li se tito na bony nebo měli známé v západních krajích, případně těmto bylo do oněch míst za železnou oponou dopřáno vycestovat.
Náš oslavenec již dosáhl věku kmeta. A není tudíž ničím divným, že je na svém „temeni“ i skráních bílým jako padlý sníh. Ovšem takovým vlastně býval i zamlada, v dobách, jež má generace stejně jako často ani generace našich předků nezažila.
A jak jen je náš oslavenec zlatým ve svém nitru! Pouze to na sobě nedává znát, na rozdíl od jeho příbuzných v jiném balení to na něm nelze zpozorovat na první pohled. A na rozdíl od zmíněných příbuzných nemá tento zlato v hrdle; protože zkrátka ladným hrdlem neoplývá, jak známo.
Někdo má našeho oslavence rád, někdo nikoliv. A někdo je v názoru na něj někde mezi těmito protipóly. A není vlastně ani čemu se tu divit.
Protože pro někoho je tento dejme tomu symbolem vymýcení nejedné choroby, jež náš lid sužovala v minulosti. Protože to jeho předci se zasloužili o to, že lid nepil lecčím kontaminovanou vodu a těšil se tak daleko pevnějšímu zdraví, než kdyby se napájel ze studní vykopaných nejednou i v bezprostřední blízkosti prosakujících hnojišť.
Ovšem pro jiného se stali předci našeho oslavence a potažmo tedy i on slouhy minulého režimu. Protože to byli oni, kdo napomáhali našemu lidu vymývat mozky a snáze tak akceptovat socialistickou demokracii, jež se od demokracie skutečné lišila jako akt od pietního aktu.
Náš oslavenec může být a nejednou i je veleben za to, že povzbuzuje v lidech dobrou náladu. Ovšem na druhou stranu dokáže též nejednomu z nešťastníků rozvrátit manželství, zničit slibnou kariéru, dostat ho na samé dno, zmrzačit ho nebo i zabít. Stejně jako jeho předchůdci, současníci i potomci.
Protože náš oslavenec je sice dobrý sluha, ale též špatný pán. A běda, podmaní-li si člověka, dostane-li se leckde ke kormidlu zvanému dejme tomu volant.
A protože nás náš oslavenec a jeho příbuzní provázejí bezmála na každém kroku našeho žití, je třeba se s tímto naučit žít, koexistovat. Protože to, zdá se, jinak ani nejde. Nějak si nedokážeme představit, že by tu tento nebo jeho blízcí nebyli. Jsou tu, ač mají své chyby spíše převažující nad kladnými stránkami.
Náš oslavenec tu s námi nejspíše ještě dlouho pobude. A záleží jen na nás, bude-li nám jeho blízkost ku prospěchu nebo ke škodě.
A kdo že je tím oslavencem?
Přece 24. ledna 1935 v americkém New Jersey zrozené plechovkové pivo.
