Dřív jsme měli pokoj věčný…

Dříve se každý dříve či později odebral na věčnost. A pod zemí, jež mu měla být lehkou, ulehl k věčnému spánku, nalézaje konečně svůj klid.

Tak tomu bývalo. Kdysi. Za dob, kdy si společnost člověka vážila aspoň natolik, aby mu dala přinejmenším po smrti pokoj.

Ovšem dnes už to u nás neplatí. Dnes člověk podle církevní ideologie dosud prach je a v prach se obrátí, ovšem než se stihne v prach obrátit, aby se nejednou obracel v hrobě. Dokud nějaký má.

Protože v dnešní době už není důležitý člověk, nýbrž peníze. A tak stejně jako si musí za života platit daň z nemovitosti, má-li nějakou, musí platit i po smrti. On či jeho blízcí musí platit za to, aby se nebožtík nestal „bezdomovcem“. Nebo přesněji bezhrobovcem. Pokud se takovým nestane už po svém odchodu na věčnost, jsa volný jak ten pták někde na rozptylové loučce.

Protože když jeden nemá dědice, kteří by se o něj postarali nejen za života na stará kolena, ale i po smrti, stává se jeho jmění, odúmrť, majetkem státu. A jestliže člověk zajímal stát za svého života, jsa plátcem tu toho a tu onoho, po smrti se vše rázem změní. Není státu prospěšný a tak na něj vládcové říše živých kašlou. A zacházejí s tím, co po něm zbylo, často přímo v rozporu s dobrými mravy.

Protože třeba takový náhrobek patřící coby dědictví státu, není pro mocné ničím víc než kusem kamene, který se dá zpeněžit. Přinejhorším aspoň jako stavební kámen nebo suť za pár drobných. A když pak člověku skončí nájem hrobu, ocitne se „na ulici“ i sám. Bez střechy, totiž bez země nad hlavou. Neplatí, tak co… Kde není (živého) žalobce, není ani soudce.

Inu, když nám vládnou bezbožníci… Totiž skoro samí bezbožníci…

Protože v současnosti se objevili i první zastánci posmrtných lidských práv. TOP 09.

Tato strana prý aktuálně touží po změně k lepšímu (http://www.denik.cz/z_domova/top-09-chce-zprisnit-nakladani-s-nahrobky-po-lidech-bez-dedicu-20160125.html). Pro nebožtíky. Chce totiž zpřísnit nakládání s náhrobky po lidech bez dědiců, jež stát zdědil. Chce, aby v naší zemi řídící se prý křesťanskými hodnotami dědící stát tak nechutně, jak je popsáno výše, jednat nemohl. Aby nemohl popadnout své dědictví a prodat ho jako anonymní kus kamene. Aby takový náhrobek nemohl být státem prodán před uplynutím minimálně deseti let od posledního pohřbu pod něj a aby nemohl být využit k ničemu jinému než k původnímu účelu. A stát by měl s takovýmto dědictvím zacházet v souladu s dobrými mravy, což by se podle Topky mělo napsat i do zákona o státním majetku.

Aby nebyly ze státní vůle hanobeny hroby, aby nebožtíci, jimiž jednou budeme i my, měli svůj klid.

Který ale navzdory dobrodušnosti TOP 09 mít nebudou. Protože navzdory lidumilství této strany i v případě schválení uvedeného návrhu zůstane v platnosti, že člověk má nárok na svůj hrob, jen dokud si ho platí. Jakmile se z jakéhokoliv důvodu platit přestane, aby se i umrlec chvěl pod drnem strachem.

Že bude nakonec coby neplatič ze svého příbytku vykopán. A to doslova. A skončí někde na haldě, v jámě či ve spalovně spolu s dalšími neplatiči.

Protože se sice rádi označujeme za křesťanskou zemi, jenže k ní často máme hodně daleko.

A tak můžeme tiše závidět třeba dávným Němcům, osídlujícím kdysi východ Jižní Afriky. V King William‘s Townu mají třeba dodnes své hroby i s náhrobky z minulého, předminulého a dokonce i předpředminulého století. S náhrobky v němčině, které tam už dávno sotva někdo rozumí, na jinými etniky se plnícím hřbitově.

Ač nemají v naprosté většině dávno zjevně nikoho, kdo by se o ně staral a platil za ně, sní si tam dávní osadníci a vojáci svůj věčný sen pod dávnými náhrobky. Zatímco až za nás jednou někdo nebude moci zaplatit,… Nejdřív nám stát sebere náš náhrobní kámen a časem budeme vykopáni i my sami. Přinejlepším díky TOP 09 až deset let od posledního pohřbu do našeho hrobu. Protože se tam nemáme co povalovat, nemůžeme-li platit.

Zkrátka jsme prý křesťané. Kteří se ale chovají ke svým předkům daleko nekřesťanštěji než i daleko méně rozvinuté národy. My na nějaký věčný spánek můžeme zapomenout. My musíme být rádi, pokud nás v našem pronajatém hrobě nechají aspoň trochu zetlít. Než naše kosti někam vyhodí.