Lidé po celičkém světě, Čechy nevyjímaje, dodnes v nejednom případě čekají na to, až se jim vrátí peníze, které utratili za letenky na lety, jež se neuskutečnily kvůli koronavirové pandemii.
Tito lidé dříve utratili peníze v dobré víře, že se za ně dostanou tam, kam chtějí nebo kam potřebují, ale nestalo se tak.
Tito lidé tak mají nárok na vrácení peněz. Jenže není tajemstvím, že letecké společnosti nemají nejednou na to, aby dostály svým závazkům. Musely a stále musí hradit náklady, jež jejich byznys – jakkoliv přerušený – vyžadoval a vyžaduje, a tak se dostaly nevyhnutelně do mínusu. A peníze, které scházejí, se vrací jen těžko.
Ale vracet se musí. A lidem se nelíbí, jak toto vracení nejednou probíhá. Neuspokojení pasažéři si stěžují, že se to vleče po celé dlouhé měsíce, že se někteří dosud nedočkali peněz ani za jarní lety a jiným byly nabízeny namísto peněz vouchery, jimiž se společnosti snaží odsunout řešení finančních těžkostí na později, až na to budou mít, že některé aerolinie ani nekomunikují.
A prodejci letenek stejně jako letecké společnosti zdůvodňují tyto problémy tím, že toho prostě mají moc. Jsou zavaleni žádostmi a těch je tolik, že se to prostě nedá zvládnout rychleji. Ale jejich zákazníci dostanou to, co jim náleží.
Jak jenom odlišné je toto od počínání našich politiků! Kteří lidem rozdávají nebo slibují, i když na to nemají, jen aby se zalíbili. A natěšení lidé pak nakonec nic nedostanou, nebo dostanou, ale na (státní) dluh, takže o to nakonec stejně přijdou.
