Domov všem

Nebylo v té informaci, již jsem si na internetu přečetl, vlastně vůbec nic nového. Protože podobné informace se mihly v éteru nejednou už i v minulosti. Informace o tom, že ne všichni se u nás mají.

Jak zaznělo tentokrát (https://www.novinky.cz/domaci/406108-sedm-tisic-deti-zije-na-ubytovnach-bezdomovcem-se-muze-stat-pul-milionu-cechu.html), podle loňského průzkumu ministerstva práce a sociálních věcí hrozí ztráta bydlení a bezdomovectví 117.000 našinců. Mimo jiné pak i 8.500 dětí. Tito lidé dosud bydlí, ovšem pouze všemožně po různých ubytovnách a azylových domech, jež nejednou střídají jako ponožky. I slušní lidé tam nejednou žijí mezi notně pochybnými existencemi, což se na nich i celoživotně podepisuje, a problémem bezesporu je, že se počet takových za posledních pět let ztrojnásobil a není vyloučeno, že by za pět let mohlo být ohroženo bezdomovectvím až půl miliónu našinců, tedy každý dvacátý z nás.

Donedávna jsme takto ohroženým platili třeba azylové domy, tedy zařízení, kam se mohly ženy s dětmi uchýlit, než si najdou nějakou tu střechu nad hlavou. Než vyšlo najevo, že to vlastně není k ničemu, protože se takovéto ženy jenom stěhovaly z jednoho azylového domu do druhého bez naděje z toho bludného kruhu vybřednout, a že to bylo vlastně dvojnásobně dražší než nějaké sociální byty.

Jiní, jak známo, končili a končí na ubytovnách. Jenže když tito neměli a nemají na zaplacení bydlení ani tam, končili a končí na ulici. A jejich děti v dětských domovech, jež byly a jsou jenom dočasným řešením a po opuštění jichž se opět objevoval a objevuje zapeklitý problém v podobě potíží se sháněním nějaké té střechy nad hlavou.

A nelépe na tom byli a jsou senioři, pro něž je placení komerčního nájemného čím dál neúnosnější a jimž hrozí stále častěji, že skončí jako žebráci na ulici.

A tak prý naše vláda připravila jakýsi zákon o sociálním bydlení, jenž má být během července a srpna připomínkován a na podzim předložen ministrům, aby posléze odvrátil hrozící krizi. Což je prý prioritou, jak tvrdí premiér Sobotka

Systém sociálního bydlení by pak měl být garantován státem a provozován obcemi. Tedy… stát by ho měl zaplatit a obce zařídit, aby i „sociálně slabší“, ti, kteří nemají předpoklady pro získání normální střechy nad hlavou, měli kde bydlet.

A nemusím číst ani detaily navrhovaného zákona, abych se utvrdil v tom, že jde o další paskvil mající jediný cíl. Aby se vládnoucí politici před blížícím se volbami zalíbili svým voličům a udrželi se u korýtek. Že nejde o snahu našincům skutečně pomoci.

Protože…

Mají se vzít peníze ze státního rozpočtu, tedy z kapes nás všech, a z těchto se má zaplatit nějaké to bydlení pro „potřebné“. Což je hezké. Jenže dál…

Normální bydlení u nás zůstane i nadále drahé a možná bude ještě dražší. Když tu nebude skutečný trh, jenž by tlačil nepřiměřené požadavky majitelů nemovitostí dolů, když to sociálně slabým tolikrát stejně zatáhne stát. „Sociálně slabí“ se nepřetrhnou, aby sami na nějaké bydlení dosáhli, budou-li mít naději, že se o ně postará stát, že vše zařídí a zaplatí někdo jiný. Imaginární stát, za nímž se ukrývá…

… každý z nás. Těm, kdo nemají kde bydlet, budou jako tradičně platit jejich ubytování všichni ti, kdo platí daně. Já i vy.

Utratíme peníze, které nemáme, neboť je státní rozpočet už dávno v mínusu, za ty, komu osud nepřeje.

Což je v případě nešťastníků typu tělesně a zdravotně handicapovaných, případně i některých zoufalých rodičů-samoživitelů, v pořádku. Jenže v případě těch dalších…

Vážně máme platit bydlení i těm, kdo už přes čtvrtstoletí vědí, že u nás není socialismus a že měli už dávno přiložit ruku k dílu a zaopatřit se na horší časy a přesto tak neučinili a nečiní? Neměli bychom v případě nepotřebných potřebných zkusit zčásti uplatnit třeba (nejen) jihoafrickou praxi?

Ukázat lidem, že stát není dojná kráva, ačkoliv o něm rozhodují nejednou pěkní bejci a voli? Pomáhat sice těm, kdo vážně nemají naději se sami postavit na vlastní nohy, ale ty, kdo jsou „vyloučení“ z vlastní vůle, nechat, ať si někde na periferii stlučou nějakou tu chatrč…

Aspoň dokud nezmizí státní dluh. Jenž už činí přes 160.000 Kč na každého z nás. A jenž poroste i nadále. Mimo jiné i proto, že je prý potřeba jakési „sociální bydlení“. Kdy jsou ohroženi třeba i naši stařečci s nízkými důchody, pro něž se peněz nedostává i proto, že platíme i bydlení kdejaké „socky“.