Přiznávám se na rovinu, že v otázce financí jsem víceméně laik. Protože jsem schopen rozumně zacházet se svými vlastními financemi, u nichž dbám na to, aby navzdory mým občasným výstřelkům vždy alespoň trochu přibývaly a zásadně byly v plusu, ovšem do světa velkých financí prostě nevidím a nechápu pohnutky těch, kdo tahají za nitky až tam úplně nahoře.
A tak prostě netvrdím, že mám patent na pravdu a že to, co vyřknu, je zaručeně pravdivým a nepopiratelným.
Ale prostě si myslím, že je tu někdo… tak jaksi… jak to říci… rozumu mdlého. Nechci-li tedy říci přímo, že je tu někdo blbej. Zároveň s dovětkem, že jestli je tu někdo blbej a ten někdo jsem já, pak jsem z toho, že jsem blbej, úplně blbej.
Prostě se cítím tak jaksi nechápavým, když čtu včera i v našich médiích zveřejněná slova řeckého ministra financí Varufakise.
Co že mne na názorech zmíněného zahraničního politika zaujalo? Co že mi nejde na rozum, ač mi mozkové závity šrotují sebevíc?
Nemám na mysli nic jiného než jeho varování před potenciálním odchodem Řecka z eurozóny, tedy z řad zemí, v nichž se platí eurem. Protože jak tento politik tvrdí, případný nedobrovolný řecký odchod strhne lavinu v celé Evropě a bude to znamenat učiněnou ekonomickou katastrofu. Že bude-li muset Řecko odejít, stane se společná evropská měna nedůvěryhodnou, nastane odliv kapitálu a zvýšení úrokových sazeb a politická nestabilita a to bude znamenat otřes pro celý kontinent. Protože to prý zpochybní věčnost měnové unie, začne se spekulovat, kdo přijde na řadu příště, a tato nejistota bude pro Evropu katastrofou. Nezakládá se prý totiž na pravdě, že lze zbytek Evropy od Řecka jednoduše oddělit a pokračovat dále, jak prý někteří tvrdí.
Nějak se mi to nezdá. Ač nejsem odborník, nějak se mi ne a nedaří přijmout za svá slova samotného ministra financí oné země. Země, jež zoufale usiluje o dohodu s mezinárodními věřiteli, aby dostala zbývající peníze z mezinárodního záchranného programu, ač se na oplátku zrovna nehrne do ekonomických reforem. Země, jež má nedostatek hotovosti, zato však více než dostatek dluhů, jež bude zřejmě po k dohodě nevedoucím setkání ministrů financí eurozóny v pátek v Rize řešit dilema, zda dá důchody a mzdy státním zaměstnancům nebo zaplatí Mezinárodnímu měnovému fondu dlužnou splátku, když se na obojí peněz dostávat nebude.
Prostě nějak nemohu pochopit slova onoho pana ministra, že Řecko prostě nemůže „být vyhozeno“. Že bez Řecka by to prostě dál nešlo, že by ztráta Řecka zbytek eurozóny tak tragicky poznamenala. Spíše se domnívám, že je tomu právě naopak. Že jestli něco eurozónu ničí, je to nejistota kolem toho, co si Řecko umane příště, a jeho dluhy, které platí solidárně jiní. Prozatím.
Prostě se nemohu zbavit dojmu, že „kamarád“ jako Řecko měl být z „klubu vyvolených“ vyhozen už dávno. Už ve chvíli, kdy nadělal dluhy a začal se stavět na zadní. Že čím dřív bude někdo takový pryč, tím bude eurozóně naopak lépe, tím tato bude stabilnější a perspektivnější.
To si tedy myslím já. Já, naprostý laik, který ale rozumí vlastně jen svým vlastním financím. Který si myslí jen to, že je normální být v plusu nebo přinejhorším na nule, a musí-li to už být, má se jeden zadlužit jen natolik, nakolik je to únosné, a pak svědomitě splácet.
Na myšlenkové pochody onoho ministra financí prostě nestačím. Ale co byste mohli chtít po takovém prosťáčkovi, jako jsem já, že?
