Dobrý pokus, ale mě to nepřesvědčí

Možná se jedná o pouhou zprávu konstatující fakta. Pak to beru. Ale možná se jedná i o další střípek, jímž se nás matička Evropa pokouší přesvědčit, abychom milovali imigranty nebo u nás těmto aspoň pomáhali. A to neberu.

Prostě se právě objevily na minimálně dvou našich zpravodajských webech články popisující hrůzy, jež se dějí v Sýrii (http://www.novinky.cz/zahranicni/blizky-a-stredni-vychod/391173-snedli-uz-i-kocky-a-listi-ze-stromu-tricet-tisic-obyvatel-syrskeho-mesta-umira-hlady.html, http://zpravy.aktualne.cz/zahranici/hlad-jako-zbran-a-lide-v-klecich-v-syrii-vychazi-naje/r~32f023d0b52911e586750025900fea04/). Články, které jsou ve své podstatě otřesné a možná i u leckoho soustrast a ochotu nějak pomoci vzbuzující.

Že prý je v Sýrii jako zbraň využíván dokonce i hlad. Jenom se o tom doposud neví. Že se třeba v syrském městě Madája pokouší vojsko tamního prezidenta Asada vyhladovět desetitisíce lidí a tento případ není ani zdaleka ojedinělý. Že sice syrská vláda odsouhlasila, aby se do zmíněného města dostala pomoc od OSN, jenže v těch dalších případech… O nichž se málokdo vůbec dozví…

Že prý je v Sýrii dost lidí, kteří už ani nejsou schopni uprchnout, protože nemohou ujít ani pár set metrů, jak už jsou vyhladovělí.

Ve zmíněném obleženém městě Madája, jež je pod kontrolou protivládní skupiny, tak trpí podle Lékařů bez hranic asi 40.000 lidí, protože se tam od července loňského roku nepodařilo dovézt žádné potraviny či léky. A kvůli obklíčení a minovým polím se odtud nedá prchnout a jen přes sociální sítě se tak prý ven dostávají snímky třeba podvyživených dětí, jimž se prý nyní díky médiím sice nějak pomůže, ale jiným, mediálně neznámým podobným místům už nikoliv.

U Dajr az-Záuru na východě země je prý třeba enkláva, kde jen sporadicky přistane letadlo s pomocí pro vojensky izolované obyvatelstvo, ve čtvrtích Džúra a Kusúr dostává 200.000 lidí jen minimální příděly a odtud prchající jsou zabíjeni Islámským státem, v provincii Idlíb postihlo stejné odříznutí od světa dvě šíitské vesnice s asi třiceti tisíci lidmi. A podle odhadů OSN je v podobných syrských lokalitách, kam se nedostávají potraviny a další pomoc, asi 400.000 obklíčených civilistů.

Operuje se tam bez anestetik, lidé se živí trávou a listím ze stromů, tisíce lidí žijí v mrazu ve stanech, zima jim likviduje i vlastní skromnou úrodu, již stejně není kde skladovat, protože bez elektřiny nefungují ledničky.

Zajatci jsou tam převáženi povstalci v klecích, islamisté střílejí ženy i děti a hádají se o to, kdo zajatým uřeže hlavy a jak, syrská armáda shazuje na města a vesnice ovládané povstalci barelové bomby likvidující často i výrobce potravin, aby obyvatelstvo hladovělo.

A ty ilustrační snímky… Otřes! Hrůza se na to dívat. Vážně by se mělo aspoň něco učinit. Pomoci.

Jenže…

Ať si o mně říká kdo chce a co chce…

Pomoci právě oněm lidem. Těm z takovýchto snímků. Těm… a žádným jiným!

Protože zavzpomínejte nebo se rozhlédněte po Evropě! Viděli jste takové mezi „našimi“ imigranty? Aspoň v malém počtu?

Těmhle v oněch dvou článcích zmiňovaným bych ochotně pomohl. Naprosto vážně! Ale těm, kdo se k nám neskrývaně a podle vizuálních záznamů pěkně čile přivalili a nejednou i silou pronikli a kdo nejsou viditelně nijak extra zbědovaní, jsou-li vůbec, těm, kdo jednají tak, jak dokládají třeba otřesné zprávy z německého Silvestra, nikoliv. A ať si o mně mnozí evropští politici a jiní „humanisté“ klidně říkají, že jsem xenofob, rasista, sobec,…