Díky, ajznboňáci!

Sám už jsem nezažil onu dobu, kdy ještě bylo možno řídit si podle vlaku hodinky. Právě naopak – pokud už se za mého života mluvilo o železnici, pak takřka bez výjimky nelichotivě.

Vždyť nejspíše budete i vy znát dejme tomu vtip o tom, proč musí železničáři stávkovat minimálně tři dny. Aby bylo jasné, že nejde o docela obyčejné zpoždění. Nebo ten, jak se ptá cestující železničáře, kdy pojede nejbližší vlak, a tento mu odpovídá, aby mu dal adresu a že mu napíšou. Nebo ten…

Dlouho by se dalo pokračovat v ironizování železničních služeb. Protože je toho u dráhy tolik, co se dá pokazit! A jak praví Murphyho zákon, co se má podělat, to se podělá… a co se podělat nemá, to se podělá taky.

I když se ve srovnání s érou minula přece jenom leccos změnilo k lepšímu a někdy člověk dokonce zůstane stát v úžasu a obdivu i jinde než jen nad cenou uvedenou na jízdence, pořád je drahám dost co vyčítat.

Ale tentokrát vyčítat nebudu. Tentokrát mám v úmyslu vyjádřit v souvislosti se železnicemi své potěšení. Sice to není nějaká ohromující zpráva, ale malému člověku, tedy mně, stačí i nějaká ta maličkost.

A tak jsem vděčný našim ajznboňákům. Za to, že i oni svým dílem přispěli k tomu, že se prý budu mít trošinku lépe.

Protože jak bylo zveřejněno, vzrostou platy nás zaměstnanců veřejného sektoru od 1. listopadu o tři procenta a zaměstnanci zdravotnictví si polepší od ledna příštího roku o pět procent. A na tom se prý kabinet premiéra Bohuslava Sobotky shodl 19. října právě ve vlaku, cestou na výjezdní zasedání v Ústí nad Labem.

Ministři mně a mně podobným zvedli plat na jednání ve vlaku na trase Praha - Ústí nad Labem. A protože se jim to v ministerských křeslech nikdy příliš nedařilo, neděkuji jim, nýbrž železničářům, kteří je v inkriminovaném okamžiku vezli. A zároveň doufám, že vláda na poslední chvíli nepřehodí výhybku.

A současně také vyjadřuji lítost. Nad tím, že naši ministři jen tak zřídka jezdí vlakem… To by nám určitě bylo daleko líp...