Deset let poté

Vláda České republiky se roku 2005 rozhodla stát součástí mezinárodní iniciativy dvanácti států zvané Dekáda romské inkluze 2005 – 2015.

Což znamená, že se zavázala využít „jedinečnou možnost řešit chudobu, sociální vyloučení a diskriminaci Romů“.

Albánie, Bosna a Hercegovina, Bulharsko, Chorvatsko, Černá Hora, Česká republika, Maďarsko, Makedonie, Rumunsko, Slovensko, Srbsko a Španělsko se rozhodly využít a zapojit samotné Romy při řešení výše zmíněných problémů (http://www.vlada.cz/cz/ppov/zalezitosti-romske-komunity/dekada-romske-inkluze/dekada-romske-inkluze-74018/). Politicky se zavázaly řešit situaci romských komunit v regionálním měřítku za účasti zúčastněných vlád, mezinárodních institucí a romské občanské společnosti, začleňovat tyto naše spoluobčany především v oblasti vzdělání, bydlení, zdraví a zaměstnanosti, bojovat proti diskriminaci a chudobě, za rodovou rovnost.

Aktivity v rámci tohoto programu byly financovány ze státních rozpočtů zúčastněných států. Byly vytýčeny cíle, jež by se měly dosáhnout v reálném časovém období, jejich naplňování bylo monitorováno v každoroční Zprávě o stavu romské menšiny a jejich přílohách. A protože dnes u ničeho nesmějí chybět Američané, získaly Slovinsko a Spojené státy status pozorovatele. A nechyběla třeba ani Světová zdravotnická organizace.

Prostě jsme se vrhli společnými silami do boje za rovnoprávnost, proti diskriminaci na základě barvy pleti. Celých deset let jsme se činili.

A letos jsme se dočinili.

Dnes po deseti letech mezinárodní projekt Dekáda romské inkluze skončil. A jak na závěrečné konferenci v Sarajevu zaznělo, projekt sice zvýšil povědomí o vyloučení Romů, jejich začleňování ale významně ovlivnit nedokázal a segregaci nezabránil. Bylo zhodnoceno to pozitivní stejně jako nedostatky, bylo shledáno, že za těch deset let došlo k ještě větší segregaci a začleňování Romů v jednotlivých zemích se významněji nekonalo. Diplomaticky řečeno.

Protože jestliže náš slavný zapojený ministr Dienstbier (http://www.novinky.cz/domaci/380391-skoncil-projekt-romske-dekady-zaclenovani-vyznamne-neovlivnil.html) prohlásil, že „Dekáda představovala ojedinělou platformu, která shromažďovala odborníky jak z akademické, vládní, tak i neziskové sféry k řešení problémů týkajících se Romů“, znamená to v překladu prakticky jenom to, že se hledali kamarádíčci, kteří by se na tom přiživili. Jestliže tento prohlásil, že „financování jednotlivých programů se ukázalo nedostatečné vzhledem k problematice, kterou chtěla Dekáda řešit“, nelze to přeložit jinak, než že by býval chtěl daleko více peněz ze státní kasy, jež by se daly probendit. A když, jsa v tom namočen až po uši, přiznal, že „ambiciózní cíle iniciativy se ne vždy podařilo řádně naplnit“, je nasnadě, že se nic nezměnilo, nic nedokázalo. Ani když se tohoto zúčastnily i Oddělení kanceláře Rady vlády pro záležitosti romské menšiny a sekretariát Rady vlády pro národnostní menšiny.

A tak jsme deset let řešili, pomáhali. A skutek utek. Protože z kanceláří, navíc roztroušených po různých státech, se vztahy mezi lidmi zlepšovat nedají, razítko z outsidera plnohodnotného člověka nevytvoří. Což ví každý.

Jen naši mocní nikoliv. Protože už není žádným tajemstvím, že česká vláda začátkem letošního roku schválila novou integrační strategii; a vlastní dokument o této problematice vytvořila i samotná EU.

A tak se u nás zjevně bude integrovat i nadále. Zase se budou sypat penízky do něčeho, co nyní právě po deseti letech skončilo fiaskem. Dokonce navzdory americkému dohledu.

A třeba za dalších deset let… Třeba zkonstatujeme, že se to zase nepovedlo. A třeba také ne. Možná, že pak bude romská otázka už definitivně minulostí. Že se začne pro změnu s pokusy integrovat většinové našince do imigrované multikulturní společnosti. Opět na naše náklady… jak jinak… Protože někdo se přizpůsobit musí…