Není to nic nového. To, s čím si láme hlavu naše vláda. Jmenovitě ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová. Setkávali jsme se s tím už i dříve, sotva v naší zemi skončila dřívější povinnost pracovat.
Firmy dnes prostě mají nejednou zájem o nové zaměstnance, jenže je ne a ne sehnat. Protože ač jsou na úřadech práce desetitisíce těch, kdo by onu práci vzít mohli, tito se do práce prostě a jednoduše nehrnou. A raději zůstávají na dávkách.
Ač je u nás nezaměstnanost údajně nízká, ba nejnižší v celé EU, máme prý 380.000 lidí bez práce, a z nich 160.000 těch, kdo jsou nezaměstnaní déle než jeden rok, ač by se pro ně často práce našla. Mohli by se uplatnit v pomocných pozicích ve výrobě, mohli by být prodavači nebo řidiči, pracovat v textilkách nebo jako ajťáci,…
To by ovšem museli chtít.
Jenže nechtějí. Mzdy se jim zdají být nízké, nechce se jim dojíždět nebo vydělávat v situaci, kdy by jim většinu příjmů kvůli jejich dluhům sebral exekutor,… A kdo by prý dělal třeba za šestnáct tisíc hrubého? Prostě pracovat nepůjdou. Ne a ne!
A naši vážení politici? Stejně jako každému obyčejnému pracujícímu člověku se jim to samozřejmě nezamlouvá. A proto řeší…
Třeba jako už zmíněná paní ministryně Marksová, která už od začátku roku vymýšlí řešení, jak se s tím vypořádat. Jak motivovat nezaměstnané k návratu do práce. Už navrhla, aby se minimální mzda zvýšila z nynějších 9.900 korun na rovných jedenáct tisíc, její ministerstvo už navrhuje i širší zavedení příspěvků na cestování, revizi agenturního zaměstnávání nebo znovuzavedení povinné veřejné služby. A dokonce by chtěli upravit i systém dávek v nezaměstnanosti.
Nezaměstnaní by se prý měli zapojit do veřejné služby a finančně si tak polepšit, zatímco těm, kdo by to odmítli nebo byli pasivní, by se podpora poněkud snížila. A kdyby to snad někdy v daleké budoucnosti náhodou vyšlo, prý by se dalo uvažovat i o tom, že by dlouhodobě nezaměstnaní, nespolupracující s úřadem práce, dokonce mohli přijít i o veškeré dávky.
Prostě si ministerští páni lámou hlavu. Jak to zaonačit, aby lidé, kterým se nechce makat, navzdory tomu zase pracovali. Hledá se způsob, jak jim přilepšit. Aby měli takové podmínky, že přece jenom vylezou z postele a půjdou něco dělat.
No nevím. Někdy to třeba smysl může mít. Ale přesto bych měl lepší nápad. A vzhledem k levicovosti našich vládců by nemusel být ideologicky zase až tak neakceptovatelný, jsa dávno známý z úst bývalých komunistických vládců.
Nemělo by se spíše než podlejzání konečně – tentokrát však už skutečně – prosadit staré známé komunistické úsloví?
Kdo nepracuje, ať nejí…
