Co výměna kus za kus?

Tak se ozvala švédská ministryně zahraničních věcí. A ozvala se notně nepříjemně. Prostě veřejně vyzvala, aby Evropská unie co nejdříve DONUTILA ostatní členské státy podělit se o břemeno spojené s migranty.

Protože její mezi běženci populární ani ne desetimilionová země, jež přijala největší počet uprchlíků v přepočtu na počet vlastních obyvatel, už definitivně čelí kolapsu (http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/385023-nase-zeme-kvuli-uprchlikum-celi-kolapsu-tvrdi-svedska-ministryne-zahranici.html). A nezmění-li se situace, už se s uprchlíky nedokáže dlouho vyrovnávat.

A není se vcelku ani čemu divit. Protože prý do konce roku do oné země dorazí asi 190.000 migrantů a při podobném přílivu cizinců rok co rok nelze udržovat stávající systém země, tento se prostě zhroutí. A paní ministryni se notně nezamlouvá, pokud za tohoto stavu věcí slyší ta vyjádření ze strany ostatních států, jež slyší.

Ve Švédsku podporuje veřejnost migranty stále méně a méně, stoupá počet útoků na centra s migranty, jichž bylo od počátku roku už patnáct a v deseti z těchto případů se jednalo o prokázaný úmyslný trestný čin.

A tak už to prý prostě dál nejde. Prostě se s tím musí něco udělat.

Co?

To, co již zaznělo. Evropská unie má své členy prostě PŘINUTIT, aby se zapojili a začali houfně přijímat (nejen) ve Švédsku více nechtěné uprchlíky.

A známe už dobře naše evropské pány, že? Dobře víme, že tito určitě neřeknou ne. A že se pod tlakem ze strany migrantomilného Švédska nebudou zbytečně pokoušet o nějaké přemlouvání, jež je v případě zemí jako je třeba ta naše na draka. Nebo na něco jiného.

A tak se nejspíše blíží chvíle, kdy se zkrátka začnou brát „netolerantní“ eurounijní země skutečně pod krkem. Kdy dost možná vypukne humanistickými slovy maskovaný učiněný teror. Mající za cíl vlastně jediné. Nacpat někam ty lidi, které tu nikdo nechce.

Rád bych věřil tomu, že na to nedojde. Rád bych věřil, že do toho budeme mít i my relativně nově potrefení co mluvit. Ale už prostě nevěřím. Prostě se po svých zkušenostech obávám, že budeme nějak „přehlasováni“.

A proto mne tak při čtení zpravodajství něco napadlo…

„Za humny“ máme přece Kosovo. Zemi, jež právě podepsala asociační dohodu s Evropskou unií, jež znamená významný krok na cestě k úplné evropské integraci, po níž tato země tak touží. Tamní premiér toto dokonce označil jako nejvýznamnější den své země od vyhlášení nezávislosti před sedmi lety.

A tak co kdybychom zkusili navrhnout „obchod“? Co kdybychom Kosovu postoupili své místo? Vyměnili si své pozice. Hezky kus za kus.

Kosovo by bylo (pochopitelně zřejmě jen dočasně) šťastné, že je v Evropské unii, a my bychom se do této na jeho místě mohli začít teprve pomaličku loudat. S tím, že bychom se třeba opět obehnali ostnatým drátem a dočkali se přijetí třeba až po skončení oné neblahé migrační krize. Nebo bychom do tohoto „elitního klubu“ nakonec z vlastní vůle podruhé už nevstoupili, až by se tento se svou migrační politikou potopil. Až by všichni ti noví černí Rádobyšvédové skončili v Kosovu. Jemuž bych to nepřál… ale když to dnes samo tak strašně chce…