Co to vidí oko mé?

Dříve platívalo, že čím více člověk čte, tím je moudřejší. Samozřejmě záleželo i na tom, co čte, ale to ponechejme nyní stranou. Prostě člověk četl, vstřebával informace a tím se stával moudřejším a moudřejším. Zatímco já…

Já nyní čtu a čím více toho ze zpravodajství přelouskám, tím více si nejen nepřipadám moudřejším, ale právě naopak. Nejednou jsem pak z těch mouder dočista blbej.

Vždyť si to jenom vezměte!

Ještě před nedávnem se Německo holedbalo, že je schopné přijmout snad všechny uprchlíky, co jsou k mání. Zatímco dnes už čtu, že zavedlo hraniční kontroly a plánuje zřízení tranzitních zón pro azylanty na hranicích, aby se z toho návalu a všeho, co s tím souvisí, nějak pokusilo vybabrat.

Ještě před nemnoha dny byli Maďaři a nejen ti pranýřováni za to, že migrantům stavějí do cesty plot, nám bylo vyčítáno, že ony vandrovníky brzdíme v jejich tažení na vysněný západ. A nyní německý ministr vnitra de Maiziere volá po tom, aby imigranti ve zmíněných tranzitních zónách mohli zůstávat až po dobu jednoho týdne.

Dodnes se do nás západ (stejně jako naši vlastní rádoby lidumilové) pod vedením Německa obouvá, že držíme ilegální imigranty v zařízeních tak podobných kriminálům. A tentýž německý ministr nyní navrhuje zpřísnění podmínek v ubytovacích zařízeních pro běžence v Německu, neboť si prý tito nemohou prostě dělat, co si umanou a takhle to dál nejde.

Dodnes je nám západem vytýkáno, jak špatně se o zadržované migranty staráme i v jiných ohledech. Že bydlí v nedůstojných podmínkách, dostávají špatnou stravu a mají hlad a jsou pod stálým dohledem... A máme se polepšit... Zatímco týž německý ministr vyjadřuje nespokojenost s tím, že jsou „jejich“ migranti stále častěji nespokojení se svým umístěním, protestují proti ubytování, jež se jim nelíbí, stěžují si, že jim tam jídlo nechutná a dokonce se tam i rvou.

Našincům bylo vyčítáno, že nenecháváme migranty jít za jejich snem. Zatímco podle de Maiziera musí migranti akceptovat, že v Německu musí jít tam, kam je imigrační služba umístí, nesmí opouštět své tábory a cestovat stovky kilometrů napříč Německem, kam si umanou.

Donedávna jsme byli mediálně masírováni tím, jak Němci vítají přistěhovalce a překypují vřelým vztahem k těmto. Nyní již zmíněný ministr potvrzuje, že kvůli potížím s imigranty roste mezi Němci nespokojenost se současným stavem věcí a byť je problémová jen menšina imigrantů, je nutné podmínky zpřísnit. Konkrétní opatření mají být představena už v nejbližší době.

Donedávna byli tito imigranti údajnou spásou pro trh s nedostatkem pracovních sil a pro společnost s klesající populační křivkou a měli jsme tak nad jejich příchodem snad přímo jásat. Nyní prý má podle televizní stanice ARD 51 % Němců v souvislosti s imigrační vlnou obavy do budoucna, což je řádově o polovinu více než před pouhými třemi týdny.

Bylo nám tvrzeno, jak se snad všichni imigranti budou v první řadě ucházet o práci, aby zajistili sebe a své rodiny, jak sem nejdou proto, aby zneužívali sociální pomoc od státu. A jak jsme zlí, pokud dokonce při internování rozdělujeme jejich rodiny. A dnes sami konzervativní politici z Německa (a Rakouska) žádají omezení práva na scelování rodin uprchlíků, omezení zákonného nároku uprchlíků na přistěhování své rodiny. A to tak, že by si snad imigranti mohli importovat rodinu až poté, co se postaví na vlastní nohy a budou schopni tuto sami uživit, snad až po třech letech. Což má být regulujícím prvkem a je tudíž důkazem, že to s jejich pracovitostí nebude zase až tak žhavé.

Prostě si čtu zprávy. Čtu a čtu. A čím více čtu, tím méně jsem z toho moudrý. A napadají mne jen dvě možná vysvětlení.

Buď jsem se zbláznil, nebo Němci dostali rozum. Pozdě a jen zčásti; protože nám i nadále svými vyžadovanými kvótami spoluvnucují naprosto stejný osud, jemuž se nyní sami brání.